Článek
Částku, za kterou si dnes nekoupíte ani slušný oběd v restauraci. Částku, která by možná stačila na jeden nákup v pekárně. Částka je tak směšná, že se stydím ji vůbec vyslovit nahlas.
Jako většina lidí jsem i já na začátku roku sledovala zprávy o zdražování a říkala si, že musím něco udělat. Že musím začít šetřit. Koneckonců, všichni ekonomičtí experti to říkají. Všechny ty chytré knihy o osobních financích to radí. Všichni ti úspěšní influenceři na sociálních sítích se tím chlubí.
„Stačí si odepřít každý den jednu kávu a za rok máte na dovolenou,“ tvrdil jeden článek.
„Kupujte jen to, co skutečně potřebujete, a uvidíte, jak vám porostou úspory,“ radil druhý.
„Dělejte si jídlo doma místo stravování v restauracích a ušetříte tisíce,“ sliboval třetí.
Znělo to tak jednoduše. Tak logicky. Tak proveditelně.
A tak jsem začala. S nadšením a odhodláním člověka, který věří, že právě objevil tajemství finanční svobody. Vytvořila jsem si rozpočet. Stáhla aplikaci na sledování výdajů. Založila spořicí účet. Napsala seznam úsporných opatření.
Kávu jsem si začala vařit doma do termosky místo ranního zastavení v kavárně. Obědy jsem si nosila v krabičce. Místo taxíku jsem jezdila MHD. Místo nového oblečení jsem začala nakupovat v second handech. Zrušila jsem předplatné streamovacích služeb. Vypnula jsem topení v ložnici. Začala jsem sbírat letáky a nakupovat jen to, co bylo v akci.
Můj muž mě zpočátku podporoval. „Je to rozumné,“ říkal. „V dnešní době musíme myslet na zadní kolečka.“
Děti byly méně nadšené. „Mami, proč nemůžeme mít Netflix jako všichni ostatní?“ ptala se dcera. „Proč musíme jíst pořád těstoviny?“ stěžoval si syn.
„Šetříme,“ odpovídala jsem hrdě. „Jednou mi za to poděkujete.“
Jenže pak přišla realita. Ta krutá, neúprosná realita, kterou vám žádný finanční guru neprozradí.
Realita, že když si začnete vařit kávu doma, musíte koupit kvalitní kávovar, kávu, termosku. Že když si nosíte obědy, potřebujete krabičky, které něco stojí. Že second handy jsou sice levnější než nové oblečení, ale pořád stojí peníze. A že nakupování podle akcí často znamená, že koupíte věci, které vlastně nepotřebujete, jen proto, že jsou „výhodné“.
A pak jsou tu ty nepředvídatelné výdaje. Pračka, která se rozbije přesně týden po vypršení záruky. Dítě, které přeroste boty uprostřed školního roku. Auto, které potřebuje nové brzdy. Účet za elektřinu, který je dvojnásobný oproti loňsku, i když jste zhasínali jako o život.
Každý měsíc jsem si říkala – příští měsíc to bude lepší. Příští měsíc už opravdu začnu šetřit. Příští měsíc už nebudou žádné nečekané výdaje.
Ale ony byly. Pořád. Jako by se celý vesmír spikl proti mému úsilí.
A tak jsem po roce sečetla všechny příjmy a výdaje. Prošla jsem všechny účtenky, výpisy z účtů, záznamy v aplikaci. A zjistila jsem, že za celý rok, rok plný odříkání, omezování, počítání, šetření… jsem dokázala ušetřit 100 korun.
Sto. Korun.
Když jsem to oznámila manželovi, rozesmál se. Myslel, že žertuju. Když pochopil, že ne, ztichl a pak řekl něco, co mě překvapilo svou moudrostí: „Možná jsme se soustředili na špatnou stranu rovnice.“
„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.
„Možná místo toho, abychom se snažili ušetřit každou korunu, bychom se měli soustředit na to, jak vydělat víc,“ vysvětlil.
A měl pravdu. Celý rok jsem se soustředila na to, jak utrácet méně, místo abych přemýšlela, jak získat víc. Odmítala jsem pozvání na kávu s kamarádkou, která mi mohla nabídnout nové pracovní kontakty. Nechodila jsem na networkingové akce, protože stály peníze. Neinvestovala jsem do kurzu, který by mi mohl pomoci získat lépe placenou práci.
Ve snaze ušetřit jsem si vlastně zavřela dveře k potenciálnímu vyššímu příjmu.
A poslední lekce, kterou jsem se naučila – někdy ty malé radosti, které si dopřáváte, stojí za to. Ta káva s kamarádkou. Ten film v kině s dětmi. Ta knížka, která vás potěší. Protože život není jen o penězích na účtu. Je také o momentech štěstí, o vztazích, o zážitcích.
Takže ano, za rok jsem ušetřila směšných 100 korun. Ale naučila jsem se něco, co má mnohem větší hodnotu – že šetření za každou cenu není vždy ta nejlepší strategie. Že někdy je lepší investovat do sebe, do svých dovedností, do svých vztahů. Že je důležité najít rovnováhu mezi šetrností a kvalitou života.
A také jsem se naučila, že ty finanční rady z internetu? Ty beru s pořádnou rezervou. Protože realita je vždycky složitější než motivační citát na Instagramu.
Letos mám nový plán. Místo posedlosti šetřením se zaměřím na zvýšení příjmů. Přihlásila jsem se na kurz, který mi pomůže v kariéře. Začala jsem hledat možnosti přivýdělku. A ano, občas si dopřeju tu kávu v kavárně. Protože život je příliš krátký na to, abych počítala každou korunu a na konci roku měla úspory, za které si nekoupím ani pořádnou večeři.
A těch 100 korun, které jsem loni ušetřila? Ty jsem utratila za zmrzlinu pro celou rodinu. Byla výborná. A ten úsměv na tvářích mých dětí? Ten byl k nezaplacení.
