Článek
S uvedením nového filmu do kin a nyní i na obrazovky české televize se znovu vynořilo jméno manželů Stodolových. Jejich příběh však nelze zúžit na filmový scénář. Ve skutečnosti je ještě mrazivější. Brutální činy, podivná série pochybení policie i soudních znalců a oběti, které často umíraly zbytečně – to vše dělá z tohoto případu jedno z nejtemnějších míst v novodobé historii kriminalistiky. Ještě než došlo ke střelbě na filozofické fakultě v prosinci 2023, byli Jaroslav a Dana Stodolovi považováni za nejhorší vrahy v dějinách České republiky. Jejich oběťmi se stalo osm seniorů, několik dalších útok přežilo jen náhodou.
Od jejich odsouzení v roce 2004 na doživotí se případ stále připomíná. Zdaleka nešlo jen o samotné vraždy. Mrazivá byla chladnokrevnost pachatelů, ale také to, jak snadno a opakovaně selhával systém, který je měl zastavit. Jaroslav Stodola vyrůstal na Kutnohorsku v Chabeřicích jako jedno z pěti dětí. Matka se o rodinu starala, otec pil a bil děti. Jaroslav dokončil jen základní vzdělání, pak přešel na zvláštní školu. Po ní pracoval jako dělník v obuvnické továrně. Problémy se zákonem měl už tehdy, ale spíš šlo o potyčky pod vlivem alkoholu. První manželku poznal na tancovačce v roce 1988 – Daně bylo tehdy osmnáct.
Dana pocházela ze Slovenska. Vdala se v patnácti, krátce nato měla dceru. Dva rozvody a pobyt v Kanadě, kde byla znásilněna a podle svých slov se kvůli tomu stala závislou na lécích, ji poznamenaly. Když se s Jaroslavem znovu setkala v roce 2001 – náhodou v nemocnici – rychle mezi nimi vznikl vztah. Krátce nato se vzali. Dana dala výpověď, Jaroslav se přidal ke krádeži v továrně, byl přistižen a přišel o práci. Do domácnosti přestaly chodit peníze. Rozhodli se, že je budou brát násilím.
Dana přišla s plánem. Cílem měli být bezbranní důchodci. V listopadu 2001 si vyhlédli prvního, pětašedesátiletého muže, který bydlel hned vedle nich. Jaroslav se maskoval punčochou a parukou, měl oběť přepadnout a získat peníze. Dana mezitím zdržovala matku, se kterou bydleli. Když se muž vrátil z kůlny, Jaroslav už byl v domě. Donutil ho vydat čtyřicet tisíc korun. Jenže senior mu stáhl masku a poznal ho. Jaroslav ho uškrtil. Aby zahladil stopy, položil tělo do postele, zapálil svíčky a čekal, až vznikne požár. Vyšetřování poškodily zásahy hasičů, pitva byla nekvalitní, a dokonce přehlédla zlomenou jazylku – typický znak škrcení. Případ byl uzavřen jako nešťastná událost. Na pohřbu pak Jaroslav zvonil v kostele zvonem.
O necelé dva týdny později zaútočili znovu. Další obětí se stala jejich sousedka, devětašedesátiletá žena. Dana rozbila okno, vlezla dovnitř a otevřela dveře Jaroslavovi. Důchodkyně sledovala televizi, v prvním momentu si ničeho nevšimla. Svázali ji, žádali peníze. Nechtěla říct, kde jsou. Jaroslav ji uškrtil. Pak dům prohledali a našli padesát tisíc, šperky, ale také si odnesli utěrky nebo prací prášek. Dana zvedla telefon, když volala dcera oběti, a šeptem předstírala nachlazení. Tělo zakopali na zahradě, věci odnesli, aby to vypadalo, že žena odešla sama. Policie sice našla stopy krve i zakrvácený polštář, ale nijak je nezkoumala. Čerstvě rozrytá půda nikoho nezarazila. Tělo objevil až zeť při stavbě fóliovníku – až na jaře následujícího roku.
Další čin přišel koncem srpna 2002. Tentokrát si vyhlédli postarší manžele z Měchonic. Jedna z obětí jim prozradila, kde má peníze. Jakmile to udělala, Jaroslav ji uškrtil kabelem od lampy. Oběti posadili do křesel a pustili plyn. Lékař na místě uvedl jako příčinu smrti otravu plynem. Pitva pak násilí nezaznamenala, přestože známky škrcení musely být patrné. Technický posudek přitom ukázal, že v místnosti se nemohla vytvořit dostatečná koncentrace plynu. V domě navíc byly nedopalky, ač oběti nekouřily. Zmizely spotřebiče, hodinky. Přesto se případ uzavřel jako sebevražda.
V polovině září Dana vraždila sama. Ubytovala se u důchodkyně, která pronajímala pokoje. Když ji seniorka přistihla, jak jí prohledává věci, Dana ji napadla válečkem a pak bodla. Ve vile přespala, tělo leželo vedle. Policie měla tentokrát k dispozici i její popis. Ani to k dopadení nestačilo. V říjnu se vrátili do Slavošova. Další obětí byl jejich osmdesátiletý soused. Po útoku se snažili jeho smrt upravit na sebevraždu, protože oběť vynesli na půdu, uvázali smyčku a chtěli ji pověsit. Nezvládli to, tělo nechali ležet. Patolog tentokrát svou práci odvedl a upozornil na násilí. Policie ho ale odbyla. Zranění prý vznikla při pádu. Oběť navíc nosila silné brýle, které zůstaly v kuchyni, přesto se prý zvládl oběsit na půdě.
Nejhorší útok přišel v prosinci. Stodolovi už bydleli v Brněnci u Svitav. V domě vedle ubytovny žily tři ženy – dvě sestry a jejich devadesátiletá matka. Stodolovi se do domu dostali. Jaroslav zřejmě seniorku udusil, ale přežila. Obě sestry zavraždil. Místo činu pak upravili tak, aby to vypadalo jako hádka s tragickým koncem. Jedné ze žen dokonce pořezali zápěstí, aby to působilo jako sebevražda. Starší žena přežila, ale nebyla schopná výpovědi. Přesto se jednomu vyšetřovateli podařilo z jejích slov odvodit, že šlo o cizí útok – a že by v tom mohl mít prsty Jaroslav Stodola. Policie zatím neměla přímé důkazy. Jaroslav však už tušil, že se něco děje. Pokusil se o sebevraždu, ale přežil. V únoru 2003 se pokusili o další čin.
Dana před domem důchodce předstírala nevolnost, Jaroslav ho nutil, aby je pustil dovnitř. Když jim muž tvrdil, že čeká syna, couvli. Důchodce zamkli ve sklepě a utekli. Jenže venku potkali policistu, který Jaroslava poznal. Když se oběť osvobodila a zavolala pomoc, bylo jasno. Po zatčení následovala série výslechů. Stodola se nejprve přiznal k poslednímu případu, pak postupně i k dalším. Následovaly exhumace, opakované pitvy a potvrzení jejich viny. Snažili se svalit odpovědnost jeden na druhého – Jaroslav tvrdil, že ho Dana ovlivnila, Dana obviňovala jeho. Soud v roce 2004 poslal oba na doživotí. Závažná selhání v těchto případech přiměla policejní prezidium k přezkumu stovek dalších údajných sebevražd. Ač se žádná další vražda nenašla, téměř třicet případů vykazovalo vážné nedostatky ve vyšetřování.
Zdroje:
