Článek
Prostě - žádné starosti, žádné povinnosti. Jenže pak přišla krize, zdražování a tři děti na střední škole. A s tím i otázka, jak jim dopřát prázdniny, na které budou vzpomínat, a přitom nezruinovat rodinný rozpočet.
Můj manžel Martin přišel jednoho večera domů nadšený jako malý kluk. Seděla jsem u počítače a hledala levnější varianty našeho tradičního pobytu v Chorvatsku, když si ke mně přisedl s tabletem v ruce. „Podívej, co jsem našel,“ řekl a ukázal mi inzerát na starší, ale zachovalý karavan. „Tohle by vyřešilo naše prázdninové dilema. Investujeme jednou a budeme mít dovolenou na roky.“
Podívala jsem se na něj, jako by se zbláznil. Karavan? Ten malý domek na kolečkách, ve kterém se nedá ani pořádně otočit? Kde se člověk sprchuje v prostoru o velikosti skříňky na boty a na záchod chodí do společných umýváren? „To myslíš vážně? Co tam budeme dělat, když bude pršet? A kam dáme všechny věci? Vždyť Lucka si bere na týden kufr jako na měsíc,“ oponovala jsem, myslíc na svoji nejstarší dceru a její posedlost oblečením.
Martin se ale jen usmál a pustil mi na počítači video z jedné karavanové dovolené. Rodina tam seděla večer před karavanem, grilovali, hráli karty a pak se šli projít na pláž, která byla jen pár kroků od jejich pojízdného domova. Ráno si uvařili kávu s výhledem na moře. A pak tam bylo video z horského kempu, kde děti hrály badminton, zatímco rodiče odpočívali ve stínu markýzy. Nevím, jestli to bylo tou hudbou, nebo prostě jen představou svobody, ale musím přiznat, že to vypadalo docela lákavě.
Nicméně, stále jsem nebyla přesvědčená. „A co hygiena? Co soukromí? Přece nebudeme všichni namačkaní jeden na druhého,“ namítala jsem. Ale Martin měl odpověď i na to: „V moderních kempech jsou dnes lepší sociální zařízení než v některých hotelech. A co se týče prostoru - nebudeme přece celý den sedět uvnitř. Celý smysl je být venku, u moře, v horách, poznávat nová místa a večer se vrátit do vlastního bezpečného prostoru na kolečkách.“
Nakonec jsem souhlasila, že si to aspoň vyzkoušíme. Martin byl tak nadšený, že ještě ten večer napsal majiteli karavanu a domluvil si prohlídku. O týden později jsme se stali vlastníky bílo oranžového karavanu, který jsme pojmenovali „Šnek“ - protože si svůj domov vozí všude s sebou.
První dovolená s karavanem byla… řekněme, zajímavá. Hned první den jsme zjistili, že jsme si zapomněli vzít redukci na elektriku. Další den jsme se zasekli na dálničním odpočívadle, protože Martin si nebyl jistý, zda správně zapojil karavan. A když konečně dorazil déšť, který jsem tolik předpovídala, zjistili jsme, že střecha trochu teče. Byla to katastrofa a já jen čekala, až mi Martin řekne, že jsem měla pravdu.
Jenže on to neřekl. Místo toho koupil v nejbližším železářství silikon, opravil střechu, a když přestalo pršet, vytáhl ven gril. „Tohle je teprve začátek,“ řekl, když rozléval víno do plastových kelímků. „Příště už budeme vědět, co a jak.“
A měl pravdu. Další rok už jsme byli mnohem připravenější. Měli jsme seznam věcí, které si vzít, naučili jsme se efektivně balit a zjistili jsme, že vlastně nepotřebujeme ani polovinu věcí, které jsme si mysleli, že jsou nezbytné. Objevili jsme kouzlo jednoduchosti. A hlavně jsme objevili svobodu. Svobodu zastavit se, kdekoli se nám zalíbí. Svobodu změnit plány ze dne na den. Svobodu nemuset se stresovat rezervacemi hotelu měsíce dopředu.
Dnes, po pěti letech, nedám na dovolenou v karavanu dopustit. Naučila jsem se, že největší luxus není mít každý den čisté povlečení vyměněné pokojskou, ale mít čas. Čas na sebe, na děti, na manžela. Čas na pozorování západu slunce s pocitem, že nikam nespěcháme.
A úspory? Ty jsou značné. Za cenu jedné dovolené v hotelu střední kategorie máme celé léto plné zážitků. Navíc děti objevily, že nejlepší večery nejsou ty strávené v hotelovém animačním programu, ale ty, kdy sedíme před karavanem, povídáme si a smějeme se historkám z cest.
Ten nápad, který jsem nejdřív odmítala, se stal jedním z nejlepších rozhodnutí našeho života. A když teď vidím, jak naše děti s nadšením plánují další karavanové dobrodružství, vím, že Martin měl od začátku pravdu. Nejlepší dovolená není ta nejdražší, ale ta, kde jsme spolu a tvoříme vzpomínky, které nám nikdo nevezme.
A jestli vás zajímá, zda má karavanová dovolená i nějaké nevýhody? Jistě, má. Občas vás vzbudí sousedé, kteří přijedou ve tři ráno. Někdy prší tak, že nemůžete ven. Ale všechny tyto drobné nepříjemnosti vyváží ten pocit, když sedíte s hrnkem kávy před svým karavanem a sledujete, jak slunce stoupá nad horizontem, zatímco vaše děti ještě spokojeně spí uvnitř. A víte, že dnes může být vaším domovem jakékoli místo, které si vyberete.
