Manželé odjeli na dovolenou. Záznam z domácí kamery jim obrátil život vzhůru nohama

Netušili, že právě v době, kdy se koupali v moři a užívali klid, se jejich domov promění v noční můru.

Lucie a David plánovali dovolenou měsíce dopředu. Letěli do Itálie, na místo, kde byli před lety na svatební cestě. Chtěli si připomenout, jaké to bylo, když ještě všechno mezi nimi fungovalo. Koupili si nové kufry, zaplatili si lepší hotel s výhledem na moře, a poprvé po dlouhé době se opravdu těšili. Všechno bylo perfektní.

Ještě před odjezdem David nainstaloval do domu kamerový systém. Ne proto, že by se bál, ale spíš pro jistotu. Byt měli v klidné části města, nikdy se tam nic nestalo. Kamery měly být jen formalita. Uklidnění pro jeho technickou duši. Lucie se tomu smála, říkala mu, že to přehání.

Třetí den dovolené seděli večer na terase, pili víno a sledovali západ slunce. David si všiml notifikace v telefonu. Pohyb v obýváku. Myslel, že je to jen stín z venku, možná světlo z auta. Upozornění ignoroval. Ale když se o hodinu později ozvalo znovu, už to nešlo jen tak přejít. Otevřel aplikaci a pustil živý přenos.

V obraze se objevila postava. Někdo cizí stál v jejich obýváku. Nejprve si mysleli, že jde o zloděje. Srdce jim bušilo, Lucie se rozklepala. Jenže když postava prošla kolem gauče, rozsvítila si lampu a posadila se, David ztuhl. Ta žena mu byla povědomá.

Nebyl to zloděj. Byla to jejich sousedka Kamila. Ta, která jim občas zalévala květiny, když byli pryč. Ta, které věřili, že má klíče jen pro případ nouze. Kamila si udělala pohodlí, otevřela si jejich víno a zapnula televizi. Chovala se, jako by tam bydlela.

Lucie jen mlčela. Nemohla uvěřit, že někdo, koho považovali za kamarádku, vstoupil do jejich bytu bez dovolení. A nebylo to poprvé. Když si přehráli záznamy z minulých dnů, viděli ji tam několikrát. Jak přichází, odchází, jí jejich jídlo, spí v jejich posteli. Jednou dokonce přivedla do bytu muže.

Lucie se psychicky zhroutila. Chtěla okamžitě letět domů, ale David ji přesvědčoval, že musí nejdřív vše nahlásit policii. Měli přece důkaz. Jenže i tak to bolelo. Nebylo to jen o porušení soukromí, ale o důvěře, kterou někdo rozšlapal.

Když se po pár dnech vrátili, byt byl uklizený, jako by se nic nestalo. Jen pár věcí bylo jinak. Jejich povlečení, jiné víno otevřené na kuchyňské lince, a vůně cizího parfému ve vzduchu. Kamila tvrdila, že tam byla jen zalít kytky, že záznamy musí být omyl. Policie vše řeší, ale pro Lucii s Davidem je už pozdě.

Od té doby se změnilo všechno. Kamery zůstaly, ale klid už se nevrátil. Každý zvuk v noci, každý pohyb venku je zneklidňuje. Nejde o ty věci, které mohla vzít. Jde o ten pocit, že domov už není bezpečné místo.

Lucie říká, že kdyby se to nestalo, pořád by věřila, že svět je v pořádku. Že lidé kolem nás jsou dobří. Ale teď, když si vzpomene na Kamilu, má chuť všechny klíče spálit.

Možná to byla jen dovolená, ale jejich důvěra skončila navždy.