Článek
Jenže jeden jediný zážitek mi tuhle zálibu obrátil naruby. A přestože už je to pár let, doteď mám problém projít kolem veřejných lázní bez toho, abych si na to nevzpomněla. Ten den jsem šla do saunového světa po práci. Cítila jsem se unavená, přetažená, a těšila se, jak se zavřu do horka a na chvíli vypnu. Vybrala jsem si menší saunu, kde zrovna nikdo nebyl, a rozložila si ručník. Všechno vypadalo ideálně. Ticho, klid, voňavé dřevo. Zavřela jsem oči a konečně se nadechla.
Nečekaný host a moment paniky
Po chvíli se otevřely dveře a vešla skupinka asi čtyř lidí. Dva muži a dvě ženy, zjevně kamarádi. Mluvili potichu, ale všimli si mě. Jeden z nich, asi padesátník, se na mě podíval a usmál se. Snažila jsem se zachovat klid, i když mi nebylo úplně příjemné, že mi zírali na nohy, které jsem si zapomněla úplně oholit. No nic, řekla jsem si. To se stane.
Jenže za chvíli mi došlo, že se mi pod ručníkem začíná něco dít. Doslova. Nechala jsem si na těle malý ručník a ten začal pod tíhou potu i tepla pomalu klouzat. Když jsem se pohnula, ručník se svezl. A mně zůstaly obě ruce zastrčené pod stehnem. V tu chvíli jsem zamrzla. Doslova.
Sekundy, které se zdály jako věčnost
Někdo si všiml jako první. Smích. Pak poznámky. Snažila jsem se v klidu natáhnout pro ručník, ale v tu chvíli jsem zavadila nohou o lavici a doslova se skutálela dolů. Nahá. Před pěti cizími lidmi. Snažila jsem se to zahrát do ztracena, ale bylo to nemožné. Všichni se smáli. Jeden z mužů mi dokonce podal ručník a řekl: „Nebojte, stane se i lepším.“
Oblékla jsem se bleskově a odešla. Od té doby jsem v žádné veřejné sauně nebyla. A upřímně. Ani se mi nechce. Možná je to hloupé, možná přeháním, ale tohle byl moment, kdy se člověk cítí naprosto bezmocně. Nešlo o to, že mě viděli nahou. Šlo o ten výbuch smíchu, ty pohledy, to vědomí, že se stanete cizím lidem vtipem večera. Doma jsem se smála taky. Ale až za pár dní. A jen sama pro sebe.
