Článek
S mámou jsme si byly blízké i v mých jednapadesáti. Po tátově smrti jsme spolu třídily jeho ateliér a dokázaly tam strávit celé odpoledne. Táta byl v našem kraji známý malíř. Máma poznávala místa na obrazech, pamatovala si zákazníky a věděla, které rámy schovával. Vždycky jsem ji představovala jako člověka, bez kterého by nemohl pracovat. Že sama malovala, jsem věděla. Považovala jsem to za zálibu.
Pozůstalost byla vyřízená. Mně připadla chalupa a zbývající obrazy, mámě úspory a auto. Do chalupy zatékalo kolem komína a pokrývač doporučil výměnu krytiny. Rozhodla jsem se nabídnout několik pláten do aukce. Doufala jsem, že výtěžek zaplatí střechu a zbude i na koupelnu. Máma mi pomáhala balit rohy obrazů do kartonu. Připadalo mi samozřejmé, že máme stejný plán.
Myslela jsem, že mluví o pomoci
Aukční síň předběžně vybrala šest obrazů a já podepsala smlouvu o jejich nabídnutí. Prodej nezaručovali, přesto jsem si prohlížela obklady. Při fotografování máma ukázala na tři krajiny. „Tyhle jsem malovala já. Do katalogu patří moje jméno.“ Zeptala jsem se, jestli myslí, že tátovi pomáhala. Zavrtěla hlavou. Celé obrazy byly její.
Ukázala jsem na tátovy podpisy. Pracovnice požádala mámu o podklady k autorství a vysvětlila, že údaje těchto tří položek zatím nemohou uzavřít. Máma začala něco vysvětlovat, ale přerušila jsem ji, že to probereme doma. V tu chvíli jsem hlavně chtěla, aby před cizím člověkem přestala. Měla jsem strach, že kvůli její námitce začnou pochybovat o všech obrazech.
Doma jsem navrhla označení společnou rodinnou tvorbou. „Nechci polovinu peněz. Chci, aby u mých obrazů bylo napsané, že jsou moje,“ odpověděla. Namítla jsem, že bez dokladů nemůžeme měnit autora. Jaké doklady má, jsem se nezeptala. Napsala jsem síni, ať katalog dokončí podle původních údajů. Bála jsem se, že přijdeme o aukční termín.
Odpověď byla jasná. Můj pokyn nemohou přijmout a bez vyjasnění autorství krajiny do aukce nezařadí. Potřebují podklady. Mámě jsem zprávu neukázala. Doufala jsem, že svůj požadavek přestane prosazovat, a já nebudu muset řešit, co z toho plyne pro prodej.
Máma tam šla beze mě
Pracovnice mi zavolala, že máma osobně doručila podepsané přípravné studie. Potvrdila, že příprava tří položek zůstává pozastavená, dokud se autorství nevyjasní. Přesto jsem zavolala mámě a vyčetla jí, že mě obešla. „Řekla jsem ti to už při fotografování. Tys jim stejně napsala, ať tam nechají tátovo jméno.“ O mém pokynu se dozvěděla při předání studií. Nemohla jsem tvrdit, že mi nedala možnost. Její návštěva nezpůsobila problém. Znemožnila mi ho dál přehlížet.
Kopie studií mi rozložila na jídelním stole. Originály nechala v síni. Na jedné jsem poznala plot našeho bývalého domu a dítě na podezdívce. Byla jsem to já. Vybavilo se mi, jak jsem houpala nohama a máma mě prosila, ať ještě vydržím. Táta tehdy maloval v horách. Tu vzpomínku jsem měla celou dobu, jen jsem ji nikdy nespojila s obrazem, který visel v jeho ateliéru. Ta vzpomínka se ale týkala jen jednoho obrazu.
Máma vysvětlila, že táta krajiny podepsal kvůli zamýšlenému prodeji. Jeho jméno kupci znali, její ne. Potřebovali opravit střechu rodinného domu a ona souhlasila. Obrazy se neprodaly. Odstranění podpisů zpočátku připomínala, pak to postupně vzdala. „Ale teď jsem ti řekla, že pod jeho jménem je prodávat nechci.“ Myslela jsem na svou střechu. Také jsem měla připravený důvod, proč její jméno musí počkat.
Tři krajiny jsem stáhla
Písemně jsem stáhla sporná plátna z nabídky a uhradila náklady podle smlouvy. Mámě jsem se omluvila: „Slyšela jsem, co chceš. Přesto jsem jim napsala, aby nechali původní údaje. Mrzí mě to.“ Řekla, že omluvu přijímá, ale nezačala mě uklidňovat. Byla jsem zvyklá, že nepříjemné rozhovory mezi námi nakonec změkčí ona. Tentokrát jsem musela vydržet i její mlčení.
Při sepisování okolností vzniku krajin jsem se jí poprvé podrobně vyptávala na vlastní malování. Když jsem jí vstoupila do řeči vzpomínkou na tátu, požádala mě, abych ji nechala domluvit. Poslechla jsem. Plátna, studie i zaznamenané svědectví jsme předaly k odbornému posouzení. Aukce ostatních tří doložených tátových prací pokračovala nezávisle na něm.
Dvě se prodaly. Podle čistého výtěžku jsem objednala nezbytnou opravu střechy a koupelnu odložila. Nižší výnos jsem mámě nepředkládala jako následek jejího požadavku. Odborný posudek na základě souboru podkladů podpořil její autorství všech tří krajin. Uložily jsme ho ke studiím a sepsaným okolnostem jejich vzniku.
U obrazu už mluvila sama
Jednu krajinu jsem půjčila na místní výstavu se správným uvedením autorky. Máma u ní návštěvnici vysvětlovala, odkud malovala svah za domem. Nabídla jsem jí pomoc s výběrem dalších prací. Řekla, že už je domluvená přímo s pořadatelkou. Přikývla jsem a nechala jejich rozhovor pokračovat.
Těšilo mě její jméno na štítku. Zároveň mě bolelo, že už mou podporu nepovažuje za samozřejmou. Pořád si voláme a chodíme spolu na oběd, ale o svých obrazech mi teď říká méně. Autorství se podařilo doložit. Důvěru, kterou jsem narušila, tím máma zpátky nedostala.
Zdroje: autorský text
