Článek
Otevřela jsem ji a uvnitř byl nádherný přívěsek. Takový, který jsem si kdysi dávno prohlížela ve výloze klenotnictví, ale nikdy jsem si ho nedovolila koupit. Zůstala jsem stát v němém úžasu, nevěřila jsem, že si to zapamatoval, a v první chvíli jsem měla pocit, že se mi splnil malý sen. Pusu jsem mu pomalu umačkala a byla dojatá, že mi takovou věc pořídil jen proto, že chtěl.
Jenže radost se brzy začala měnit v rozpačitost. Znám jeho finanční situaci a věděla jsem, že si podobný luxus nemůže jen tak dovolit. Nemáme se špatně, ale i tak se počítá každá koruna, zvlášť teď, kdy plánujeme společné bydlení a šetříme na vybavení bytu. Napadlo mě, jestli se snad neuvážlivě zadlužil, aby mi udělal radost. Ptala jsem se ho, kde ho koupil, ale mávl rukou, že to nemám řešit, a jen řekl, že chtěl, abych měla něco krásného. Snažila jsem se ten vnitřní nepokoj zahnat, přece nebudu zbytečně kazit atmosféru podezříváním. Jenže ten pocit hlodal dál.
Když jsem šperk zkoumala pozorněji, všimla jsem si drobných detailů. Nebyl v originální krabičce, kterou znám z obchodu. Řetízek byl sice kvalitní, ale měl zvláštně poškrábaný zapínací mechanismus. Bylo to drobné, ale já si toho všimla. Najednou mi v hlavě začaly blikat kontrolky, že tohle nebude v pořádku. A protože jsem člověk, co musí mít jasno, nenechala jsem to být. Po pár dnech jsem na něj opatrně znovu udeřila. Nechtěla jsem křičet ani dělat scény, ale řekla jsem mu, že chci vědět pravdu.
Chvíli mlžil, snažil se tvářit, že přece o nic nejde, ale pak to z něj vypadlo. Šperk není z obchodu. Dostal se k němu úplně jinak. A to doslova tak, že ho „sehnal“ přes známého, který pracuje v jedné zastavárně. Řekl, že to vyšlo výrazně levněji, že ten člověk mu dluží laskavost a že to pro něj nebyl žádný problém. Jenže když jsem se doptávala dál, začalo být jasné, že tohle není čisté. Nešlo o žádnou oficiální koupi, ale o věc, která tam kdysi skončila zřejmě jako zabavená nebo dokonce ukradená. On to podal jako výhodný obchod mezi kamarády, ale já v tom slyšela něco úplně jiného.
Bylo mi z toho zle. Představa, že na krku nosím šperk, který možná patřil někomu jinému a nebyl nikdy dobrovolně prodán, mě děsila. Najednou se z krásného dárku stal kus kovu, který jsem nechtěla ani vidět. Místo radosti jsem cítila hanbu. Nedokázala jsem si představit, že bych se jím chlubila, když nevím, jakou má minulost. Co když ten přívěsek někomu připomínal milovanou osobu, co když byl spojený s příběhem, který skončil krádeží?
Vztah stojí na důvěře. A tohle pro mě byla rána. Nešlo ani tolik o ten šperk, ale o to, že mě vědomě nechal žít v domnění, že utratil velké peníze, nebo že to koupil poctivě. Kdyby hned řekl, jak to je, mohla jsem se rozhodnout, jestli mi to nevadí. Ale on mlčel a tvářil se, jako by šlo o překvapení z lásky. Přitom mi dal dárek, o kterém věděl, že je z pochybných zdrojů. Místo abych si připadala výjimečná, cítila jsem se jako někdo, kdo nosí cizí věc, na kterou nemá právo.
Zvažovala jsem, co udělat. Vrátit šperk do zastavárny? Nebo ho aspoň schovat a nikdy nenosit? Nakonec jsem se rozhodla, že ho doma nechám, ale v šuplíku. Pro mě tím okamžikem přestal existovat. A příteli jsem jasně řekla, že podobný dárek už nikdy nechci. Pokud mi něco chce dát, ať to stojí klidně jen pár korun, ale ať je to poctivé a bez špinavé minulosti. Radši kytku z obchodu nebo čokoládu než drahý šperk, na který se nemůžu ani podívat.
Celý ten zážitek mě donutil přemýšlet o tom, jak moc je pro mě důležité, odkud věci pocházejí. V dnešní době je snadné podlehnout touze mít něco luxusního, co si třeba ani nemůžeme dovolit. Jenže pokud je to vykoupené, ztrácí to pro mě jakoukoli hodnotu. Nechci, aby můj životní partner dělal podobné kompromisy, jen aby mi připravil překvapení. A nechci, aby mě někdo obdaroval věcí, která může být spojená s bolestí někoho jiného.
Na začátku jsem měla pocit, že držím v ruce splněný sen. Na konci mi ale zůstalo jen nepříjemné zjištění, že radost nemůže stát na lži. Dnes už vím, že mnohem cennější než drahý dárek je jistota, že vedle sebe mám člověka, kterému můžu věřit. A tenhle šperk, ať stál kolik chtěl, mi tohle nikdy nedá.
