Článek
Od života očekávala mnohem víc
Michajlovna Ludmila Pavličenko, jak zní její celé jméno, se narodila 12. července 1916 v malém městečku Bílá Cerkva na Ukrajině. Jako malé dítě byla hodně živá a ráda se zapojovala do různých sportovních soutěží. Tato aktivita byla většinou pro chlapce, kterých měla ve svém okolí více než dívek. Když bylo Ludmile pouhých 16 let, vstoupila do svazku manželského a narodil se jí syn Rostislav. Od života však očekávala mnohem více než se jenom starat o rodinu. Rozvedla se, když její syn začal chodit do školy, a začala sama studovat historii na Kyjevské univerzitě. Jejím přáním bylo stát se učitelkou. Ve škole byla velmi svědomitá a aktivní. Vytouženého bakalářského titulu se ale nedočkala, její univerzitu zničily dopadající nacistické bomby a počínající válka. A právě to ji utvrdilo v tom, že se chce stát odstřelovačkou a bojovnicí za svoji vlast.
Poměrně brzy začala její cesta odstřelovačky
Ve svých 24 letech narukovala do sovětské armády. Narazila však na velký problém, protože byla žena, nechtěli ji přijmout jako odstřelovačku. Doporučovali jí, aby se stala zdravotní sestrou, to však striktně odmítla. Když ale prokázala svůj talent, odvahu a zdatnost, armáda jí udělila výjimku a přijali ji. Rusové se snažili využít vynikajících střeleckých schopností Pavličenkové a poslali ji studovat a trénovat do školy pro odstřelovače. Neměla to však vůbec jednoduché. Důstojníci Rudé armády od ní očekávali mnohem více než od kteréhokoliv jiného muže. Prošla si těžkými zkouškami a náročným výcvikem a stala se členkou sovětského 25. střeleckého pluku.
Oficiálním odstřelovačem se stala až poté, co první den své služby eliminovala dva německé nacistické vojáky. Pavličenková tuto událost nazvala jako svůj křest ohněm, což byl pouze začátek jejího úspěchu na frontě. Tuto dynamiku si udržela po celou dobu války. Ale co ji skutečně proslavilo, byl její nevídaný počet zneškodněných nepřátel. Ludmila Pavličenko se stala nejúspěšnější ženskou střelkyní v historii. S celkovým počtem přes více jak 300 usmrcených nepřátel se stala legendou na bojišti a získala přezdívku Lady Death.
Přežila několik zranění
Přestože byla ženou mezi skupinou mužů, sovětští vojáci ji plně respektovali. Její odvaha a odhodlání ji však nechránily před zraněním. Během bojů byla několikrát zraněna a po uzdravení se vrátila zpět na frontu. V roce 1942 byla zasažena střepinou z granátu, který ji zasáhl do obličeje. Přibližně měsíc se zotavovala v nemocnici, a když se po delší době uzdravila, na frontu se již nevrátila. Jako Lady Death byla členkou sovětského výcviku odstřelovačů, který vedla až do konce války. Po válce se Ludmila Pavličenko stala významnou veřejnou osobností v Sovětském svazu a hodně cestovala po světě. Navázala velmi upřímné přátelství s tehdejší první dámou Spojených států Eleanor Rooseveltovou. Na společném turné navštívili 43 amerických měst.
Její odvaha a výjimečnost byly inspirací nejen pro ženy v Sovětském svazu, ale i po celém světě. Pavličenková se vrátila do rodného města, úspěšně dokončila studium na Kyjevské univerzitě a získala magisterský titul v oboru historie. Pracovala na velitelství sovětského námořnictva, kde získala pozici výzkumné specialistky. Navzdory svým úspěchům však měla poměrně nešťastný život. Trpěla posttraumatickou stresovou poruchou a alkoholismem, což zřejmě přispělo k její předčasné smrti. Zemřela 10. října 1974 ve věku 58 let. Její dědictví a přezdívka Lady Death zůstávají symboly statečnosti a odvahy žen v boji za svobodu a mír.
Zdroje: Emefka.sk, Wikipedia. org, nationalww2museum
