Článek
Jenže nedávno mě požádala o něco tak nečekaného, že jsem chvíli nevěděla, jestli se mi nesnaží jenom provést nějaký hloupý žert. Byla jsem přesvědčená, že jsem se přeslechla, protože to, co ze sebe vypustila, mi prostě hlava nepobrala. Byl zrovna sobotní večer a já už se chystala zalézt do postele, když mi od ní přišla zpráva. Napsala, že mě potřebuje a že jde o důležité téma, které nemůže řešit s nikým jiným.
Vzápětí mi zavolala, takže jsem si řekla, že to asi nebude nic banálního. V telefonu chvíli mlžila, opatrně našlapovala, a pak na mě vybalila prosbu, která mě úplně vyvedla z míry. Chtěla, abych jí dělala alibi. Že prý má domluvenou schůzku s někým, o kom nechce, aby její manžel věděl, a že mu potřebuje vysvětlit, že je u mě doma na návštěvě. Seděla jsem s telefonem v ruce a nechápala, jestli jsem se ocitla ve špatném filmu.
Moje sestra, která se vždycky tvářila jako vzorná manželka a máma, mě žádá o to, abych kryla její zálety. Doslova mi řekla, že to není nic vážného, jen potřebuje trochu „vzrušení“ a že se přece nikomu nic nestane, když si jednou za čas někam vyjde s někým jiným. Prý by se cítila bezpečněji, kdyby manžel slyšel, že je u mě, protože by mu to ani na okamžik nepřišlo divné. Nevěděla jsem, jestli mám být víc naštvaná, nebo zklamaná.
Mám ji ráda, je to moje sestra, ale jak po mně může chtít, abych se zapletla do něčeho takového? Vždyť by mě tím zatáhla přímo do lži, která může zničit její rodinu. Pořád jsem čekala, že se rozesměje a řekne, že si ze mě dělá srandu, jenže ona byla naprosto vážná.
Začala se vymlouvat, že její manžel je poslední dobou nudný, že už ji to doma nebaví, a že kdybych byla na jejím místě, určitě bych to chápala. Jenže já to nechápala. Jsem vdaná, vím, co obnáší vztah a kolik stojí práce, aby se udržel. A i když má člověk někdy pochybnosti nebo krize, nikdy by mě nenapadlo hledat únik bokem a už vůbec ne zatahovat do toho vlastní sestru.
Řekla jsem jí rovnou, že do tohohle nepůjdu. Že chápu, že má problémy, ale ať si je řeší sama. A že jestli je nešťastná, má se rozvést nebo s manželem otevřeně mluvit, ne hledat milence a obelhávat všechny okolo. Myslela jsem, že to vezme jako jasný postoj a přestane naléhat, jenže ona se místo toho urazila. Tvrdila, že jsem přehnaně prudérní a že jí nerozumím. Nakonec položila telefon a několik dní se mnou nemluvila.
Musím říct, že mě to hodně vzalo. Nejen samotná její prosba, ale i to, jak se dokázala otočit zády, když jsem ji odmítla krýt. Rodina pro mě vždycky byla na prvním místě a nikdy by mě nenapadlo, že mě sestra požádá o něco, co jde přímo proti mému přesvědčení. Nejde jen o to, že bych lhala jejímu muži, ale i o děti, které by na to nakonec mohly doplatit. Představila jsem si, jak se to celé provalí, jak se rodina rozpadne a jak se mě někdo bude ptát, jestli jsem o tom věděla. Měla bych na sobě cejch spoluviníka a s tím bych se nikdy nesmířila.
Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mě děsí, že sestra vůbec něco takového zvažuje. Vždycky jsem si myslela, že ji znám, že je to žena, která by pro rodinu dýchala. A teď se ukazuje, že v sobě nosí úplně jinou stránku, o které jsem neměla ani tušení. Ano, lidé se někdy uchýlí k věcem, které by je dřív ani nenapadly, ale stejně, pořád se mi to příčí.
Nevím, jak se to mezi námi bude vyvíjet dál. Nechci se s ní hádat ani ji soudit, ale rozhodně nemůžu být ta, která jí bude krýt záda, když se rozhodla hrát nebezpečnou hru. Možná jednou pochopí, že jsem jí vlastně prokázala službu, protože ji odmítnutím uchráním před ještě větším průšvihem. Ale teď? Teď je mezi námi ticho a já pořád přemýšlím, co se to s ní stalo a proč mě vůbec postavila do téhle situace.
Jitka, 34 let, Plzeň
