Článek
Nic velkého, prostě klasický rodinný program, který navíc vznikl na přání svokry. Byla to ona, kdo navrhl, že půjdou ven a že je všechny pozve. Pavel původně nesouhlasil, protože měl za to, že jako zeť by měl projevit vstřícnost a zaplatit on, ale ona byla neoblomná. Řekla, že to tentokrát bere na sebe a že jim chce udělat radost.
Rezervace byla v jedné z restaurací v centru, které patří mezi ty oblíbenější. Pavel věděl, že ceny nebudou nízké, ale taky nečekal, že by se z toho stal večer, o němž se bude ještě dlouho vyprávět. Už při příchodu bylo jasné, že restaurace patří mezi ty, kde si člověk připlatí i za atmosféru. Interiér, obsluha i nabídka působily luxusně, ale protože to celé navrhla svokra, nikdo si nedovolil protestovat. Usadili se ke stolu, otevřeli jídelní lístek a začalo to první překvapení.
Svokra je známá tím, že ráda dopřeje a nešetří na věcech, které mají přinést potěšení. A tak se ihned pustila do výběru toho nejlepšího. Doporučila jim steaky, ryby a láhev vína, aby měli večer pěkně slavnostní. Pavel s manželkou se snažili držet při zemi a vybrali si spíš jídla, která byla v nižší cenové hladině, ale svokra jim s úsměvem připomněla, že se nemají omezovat. Takže nakonec u stolu přistála pořádná porce hovězího, losos, přílohy a k tomu dezert. Na první pohled to vypadalo jako luxusní hostina, a i když se Pavel uvnitř trochu ošíval, nechtěl pokazit atmosféru.
Večer plynul příjemně. Povídali si, smáli se a vypadalo to, že je všechno v pořádku. Svokra se opakovaně těšila z toho, že může rodině něco dopřát, a dokonce navrhla, že by mohli dát ještě kávu a něco sladkého. Obsluha byla pozorná, nic nenechala náhodě, a tak nebylo divu, že na stole nakonec přistál i talíř s dezerty. Všechno se zdálo dokonalé až do chvíle, kdy přišel okamžik zaplatit.
Když číšník položil na stůl účet, svokra ho s úsměvem vzala do ruky a otevřela. Jenže v tu chvíli jako by se jí úsměv vytratil. Oči jí sjely na konečnou částku a chvíli to vypadalo, že snad ani nevěří vlastním očím. Bylo tam víc, než čekala. O hodně víc. Pavel si všiml, jak se zatvářila, a hned pochopil, že tohle nebude jednoduché. Účet ukazoval částku, která se blížila k několika tisícům. A to přitom šlo jen o večeři pro tři lidi. Svokra chvíli listovala položkami, snažila se najít, co všechno se tam nasčítalo, a vypadalo to, že jí začíná docházet trpělivost.
Pavel se snažil odlehčit situaci a navrhl, že se rozdělí. Svokra to ale odmítla. Byla to ona, kdo na začátku večera trval na tom, že platí ona, a teď by prý bylo trapné to měnit. Jenže bylo znát, že ji cena skutečně šokovala. Podle jejího výrazu Pavel poznal, že s takovou částkou rozhodně nepočítala. Pivo nebo víno po stovkách, steak přes pět set korun, ryba za podobnou částku, k tomu přílohy, dezerty a láhev vína za tisícovku. Všechno to dohromady vyšplhalo tak vysoko, že se večer, který měl být radostí, proměnil v nepříjemné překvapení.
Nejhorší bylo, že svokra se začala zlobit i sama na sebe. Měla pocit, že naletěla, že byla neopatrná a že si měla ceny pečlivěji hlídat. Z celé atmosféry se postupně vytratila lehkost a radost. Pavel s manželkou se snažili udržet úsměvy a opakovali jí, že o nic nejde, že jde jen o peníze a že se aspoň dobře najedli. Jenže svokra byla hrdá žena a vnímala to jako selhání, že se nechala zaskočit, a navíc před rodinou.
Nakonec účet zaplatila a odcházeli jsme mlčky. Na první pohled se nic hrozného nestalo, jenže ten večer zůstal v Pavlově paměti jako ukázka toho, jak snadno může jedna špatně odhadnutá situace pokazit náladu. On sám si přitom myslel, že jde o běžný výlet do restaurace, nic, co by mělo skončit nepříjemně. Jenže právě proto na to nikdy nezapomene. A dodnes říká, že pokud někdo trvá na tom, že zve, měl by si dopředu rozmyslet, kam se jde a kolik to může stát. Protože jinak se může stát, že radost z pozvání zůstane zastíněná účtem, který dokáže nejednoho člověka šokovat.
Pavel, Praha
