Článek
Padá mu listí na trávník
Na začátku to byly drobnosti. Pár poznámek, že mu listí ze stromu padá na jeho pozemek. Nejdřív jsem se tomu zasmála. Podzim je podzim, listí padá, tak to prostě je. Když jsme viděli, že mu to vadí, manžel se mu nabídl, že mu pomůže listí shrabat. Ale soused odmítl a místo toho začal bědovat, že mu strom ničí trávník a zanáší okapy.
Postupně přitvrdil. Jednoho dne přišel a řekl, že bychom strom měli pokácet. Prý „je stejně starý a nebezpečný“. V tu chvíli jsem se zarazila. Ten strom je zdravý, silný a pravidelně ho necháváme kontrolovat zahradníkem. Navíc roste přesně na hranici našeho pozemku, ne u něj. Když jsme mu to vysvětlili, jen se otočil a řekl, že „to ještě nenechá být“.
Zavolal si odborníka a město
O pár dní později se objevil úředník z města. Prý na základě podnětu souseda přišel posoudit, zda strom nepředstavuje riziko. Chvíli jsme spolu stáli u kmene, koukali na silné větve a úředník se jen pousmál. „Ten strom je v perfektním stavu,“ řekl. „Takových už moc nezůstalo.“
Soused stál opodál, ruce v kapsách, a jen se mračil. Vypadalo to, že se mu ten verdikt moc nehodí. Asi čekal, že dostane potvrzení, že máme povinnost strom porazit. Jenže místo toho jsme dostali pochvalu, že ho udržujeme dobře.
Když zjistil, kolik má hodnotu
Asi týden nato jsme se potkali znovu. Tentokrát přišel s tím, že slyšel, že ten náš javor má údajně nějakou hodnotu. Tak jsem mu řekla, že jsme si nechali udělat posudek. Cena dřeviny podle metodiky skoro 180 tisíc korun. To číslo ho úplně zarazilo. Zůstal stát, chvíli na mě koukal a pak se jen tiše otočil a odešel. Od té doby neřekl ani slovo.
Je zvláštní, jak se všechno změnilo. Dřív to byl přátelský chlap, co si chodil pro petržel a občas přinesl koláč. Teď se dívá jinam, když se potkáme. Když hrabu listí, slyším, jak za plotem tichne rádio. Vím, že mě pozoruje, ale dělá, že tam není.
Ten strom je pro nás víc než jen strom
Pro mě má javor obrovskou hodnotu. Sázel ho ještě můj děda. Měla jsem pod ním houpačku, první pusu i první fotku s manželem. Dnes na něj každý rok v květnu věšíme světýlka a dáváme pod něj lavičku. V létě chrání náš dům před sluncem, na podzim ho miluju pro to, jak se jeho listy barví do červena.
Někomu možná přijde hloupé se kvůli stromu hádat, ale já to vnímám jinak. Ten strom je součást naší rodiny. Přežil vichřice, sníh, kácení v okolí i výstavbu nových domů. Je to symbol domova, který drží. A když někdo řekne, že mu vadí listí, cítím to skoro jako útok. Protože listí z našeho javoru je to nejpřirozenější, co tu může být.
Lidé si někdy potřebují jen na něco stěžovat
Od té doby jsem si všimla, že soused nadává často. Jednou na psy, podruhé na parkování, pak zase na hluk z hřiště. Možná mu prostě vadí všechno, co mu připomíná, že svět není podle jeho představ. A já si říkám, že kdyby měl svůj vlastní strom, možná by si ho taky vážil.
Naučila jsem se s tím žít. Každý rok shrabu listí na obou stranách plotu, abych měla klid. A i když vím, že ho to stejně štve, dělám to pro svůj vnitřní pokoj. Už se s ním nechci hádat. Možná jednou pochopí, že ne všechno, co nám padá k nohám, je problém. Někdy je to prostě součást života.
Zůstává ticho, ale mě to netrápí
Letos na podzim jsem se dívala z okna, jak se listí z našeho javoru pomalu snáší k zemi. Všechno bylo oranžové a zlaté, klidné. Soused zrovna sekal trávu a zvedl hlavu. Na chvíli jsme se potkali pohledem. Jen kývl. Nic neřekl, ale ten pohled byl jiný. Možná poprvé ne s výčitkou, ale s pochopením.
Nevím, jestli někdy zase přijde na pivo, nebo jestli se jeho nálada změní. Ale vím, že ten strom zůstane. A dokud tu bude stát, bude mi připomínat, že některé věci prostě nemůžeme měřit jen podle pohodlí nebo čistoty dvora.
Lenka, Pardubice
