Článek
Zahrada, která přestala být oázou klidu
Miluju svou zahradu. Je to malý kousek zeleně, kde si po práci sednu s čajem a nechám všechno být. Mám tam keře růží, pár rajčat, levanduli. Jenže poslední rok mi tu pohodu někdo zkazil. Moje sousedka.
Ze začátku to byly drobnosti. Plastový sáček, obal od másla, pár vajíčkových skořápek. Myslela jsem, že to vítr zanesl přes plot, tak jsem to beze slova uklidila. Jenže když jsem pak našla i plechovku od piva a zbytky z grilování, začala jsem mít podezření. A to podezření se brzy potvrdilo.
Důkazy mezi malinami
Jednoho dne jsem stála u plotu a slyšela typické šustění. Když jsem nahlédla mezi větve, zahlédla jsem, jak sousedka přehazuje přes plot pytlík s odpadky. Prostě se otočila, koukla se, jestli se nedívám, a s ladností, jakou by jí záviděl kdejaký tenista, ho hodila přímo do mých malin.
Nevěřila jsem vlastním očím. Chtěla jsem k ní přeběhnout, ale v tu chvíli se mi chtělo spíš smát než hádat. Bylo to absurdní. Vždycky se tvářila jako spořádaná paní, co třídí odpad, a teď tohle?
Slušnost, která nikam nevedla
Ještě ten večer jsem jí šla zazvonit. Otevřela s úsměvem a tvářila se, jako by se nic nedělo. Když jsem se jí zeptala, jestli náhodou neví, proč mám na zahradě odpadky, řekla, že určitě ne. Že prý to asi vítr.
Snažila jsem se zůstat klidná. Řekla jsem jí, že to vítr asi nebude, protože jsem ji viděla. Na to se zarazila, ale místo omluvy jen odsekla, že přeháním a že ona má dost práce s vlastním odpadem. Dveře přede mnou zavřela.
A tak jsem se rozhodla, že na ni půjdu jinak.
Když nezabere domluva, pomůže kreativita
Další den jsem si sedla k počítači a napsala něco, co bych nazvala „ceníkem za svoz odpadu“. Vypadalo to přesně jako oficiální tabulka z městských služeb:
Svoz plastového odpadu – 50 Kč/kg, Bioodpad – 30 Kč/kg, Směsný odpad – 80 Kč/kg.
Pod to jsem připsala: „Faktury budou vystavovány po každém výhozu přes plot. Platba do tří dnů od doručení.“ A nakonec poznámku: „Při opakovaném znečištění bude účtována sankce 500 Kč.“
Vytiskla jsem to, zarámovala a připevnila ze své strany plotu přesně tam, kam sousedka házela odpadky.
Druhý den bylo ticho
Ráno jsem šla zalévat rajčata a čekala, co se stane. Nic. Žádný pytlík, žádná plechovka. Jen podezřelé ticho.
Odpoledne jsem potkala sousedku, když nesla koš k popelnici. Poprvé za celý rok. Neřekla ani slovo, jen se na mě krátce podívala a rychle odvrátila zrak. Bylo mi jasné, že ceník zafungoval.
Od té doby mám na zahradě klid. Žádné odpadky, žádné házení přes plot. Jen si občas všimnu, že sousedka chodí kolem plotu s podezřelou pečlivostí. Asi kontroluje, jestli tam ta tabulka ještě visí.
Sousedské vztahy po česku
Kdyby mi to někdo vyprávěl, asi bych se smála. Jenže zažít to na vlastní kůži je něco jiného. Člověk se snaží být milý, nestrkat nos do cizích věcí, a pak se mu přes plot přehazují zbytky večeře.
Nechtěla jsem to řešit úřady ani hádkami. Nejde přece o zločin století, ale o prostou neúctu. A i když mě to stálo pár nervů, aspoň jsem zjistila, že humor někdy funguje lépe než stížnost na obecní úřad.
Když to dneska vyprávím kamarádům, smějí se. Ale já si z toho odnesla poučení: že se nevyplatí být donekonečna hodná a tichá. Někdy stačí být jen dostatečně vynalézavá.
Klid, který má cenu zlata
Zahrada je zase mým útočištěm. Konečně slyším jen ptáky, ne šustění igelitů. Každý večer tam sedím s pocitem, že jsem to zvládla sama bez hádek, bez policie, jen s trochou nadsázky.
A i když jsem musela kvůli tomu přibrat do repertoáru roli „správkyně komunálního odpadu“, stálo to za to. Protože mít klid doma a čistou zahradu, to je dneska možná ta největší výhra.
Lucie, 38 let, Kroměříž
