Článek
Hedvika Navrátilová se narodila 31. října 1884 na Hané. V rodině nebyla sama. Vyrůstala s pěti sourozenci a do šesti let žila s rodiči. Pak se ale rodina rozdělila. Rodiče s dětmi odjeli do Maďarska, zatímco malá Hedvika zůstala u babičky. Tady, v přísném, ale láskyplném prostředí, zřejmě vyklíčil první vzdor vůči běžným ženským rolím své doby.
Když jí bylo dvanáct, odešla za rodinou a začala se učit maďarsky. Studovala, ale měla jasno. Nechtěla se stát služkou ani hospodyní. Chtěla být vidět. Tančit. Být slavná. A když ji doma nenechali, prostě utekla. Několikrát. První zkušenosti získala na prknech pochybných brněnských podniků, kde se naučila pohybovat po jevišti, vnímat publikum a zároveň unikat předsudkům. Brzy se jí ale stalo Brno malé. Odcestovala do Vídně a přijala umělecké jméno Gaby Deslys.
Tančila jako Francouzka. Ale byla to opravdu ona?
Na přelomu století už byla Gaby Deslys známé jméno. Tančila s grácií, spojovala orientální i evropské prvky, a když vstoupila na jeviště, diváci ani nedýchali. Pro Hedviku Navrátilovou to bylo ideální alter ego. Jenže se objevila drobná komplikace. Gaby Deslys totiž opravdu existovala.
Tou skutečnou byla Marie Elise Gabrielle Caireová, která se narodila v roce 1881 ve francouzském Marseille. Byla krásná, talentovaná a milovaná. Z Ameriky si vozila výplaty, o jakých se běžným tanečnicím ani nezdálo. Týdně údajně až čtyři tisíce dolarů. Zahrála si ve filmu a sváděl ji i portugalský král Manuel II.
Oproti tomu Hedvika vystupovala v Polsku, Rumunsku, Rusku i Berlíně, ale žádná královská aféra, žádné stříbrné plátno. Přesto ji lidé spojovali s tou slavnější Gaby. Někteří tvrdili, že se za ni vydávala. Jiní byli přesvědčeni, že jde o jednu a tutéž osobu. Anebo o dvě ženy, které se navzájem zrcadlily a nevědomky si „půjčily“ identitu.
Když válka zamíchá kartami
V době, kdy Evropa hořela válkou, začaly být identity podezřelých žen ostře sledovanou záležitostí. A právě tady se příběh Hedviky Navrátilové dostává na úplně jinou úroveň. Rakouské úřady na ni totiž v době první světové války vydaly zatykač. Obvinění? Vyzvědačství.
V roce 1917 se ve vídeňském tisku objevila informace, že jistá Navrátilová alias Gaby Deslys byla v nepřítomnosti odsouzena k smrti. Rozsudek prý ale nikdy vykonán nebyl. Proč? To už se nikdy pořádně neobjasnilo. A otázky zůstávají dodnes. Kdo vlastně byla tahle žena, kterou hledala vojenská rozvědka?
Je možné, že šlo o omyl, záměnu nebo rovnou uměle vytvořený příběh, který měl posloužit propagandě. A stejně tak je možné, že Hedvika skutečně sehrála větší roli, než si tehdy kdokoli dokázal představit. Její pohyb mezi státy, používání cizí identity a vystupování v citlivých oblastech Evropy tomu nasvědčují. Ale jasné důkazy? Ty chybí.
Mýtus, který přežil století
Hedvika Navrátilová později mizí z veřejného prostoru. Její jméno se už neobjevuje v novinách, a nikdo přesně neví, jak a kde skončila. Přesto její příběh žije dál. V archivech, v legendách i v hlavách těch, kteří mají rádi záhady.
Je možné, že byla jen obyčejná žena, která se pokusila stát někým jiným. Ale možná se jí to na chvíli i podařilo. A možná právě proto je její osud tak fascinující. V době, kdy byly ženy jen služky, manželky nebo učitelky, si dovolila být víc. I kdyby jen na jevišti.
Její příběh je připomínkou toho, že sláva i identita jsou někdy jen maska. Ať už to byla moravská dívka, která snila o Paříži, nebo Francouzka, která hledala únik v přestrojení, obě sdílely jednu věc: odvahu být jiná.
Proč na ni nezapomínat?
V dnešní době, kdy si každý může vytvořit vlastní profil, značku a identitu, působí příběh Hedviky Navrátilové až nečekaně aktuálně. Ukazuje, že potřeba vymanit se není jen výsadou 21. století. Už před sto lety existovaly ženy, které se nebály jít proti proudu, riskovat a žít podle sebe. Ať už byla Hedvika slavnou tanečnicí, nebo jen stínem za zářící hvězdou, připomíná nám, že historie není černobílá. Někdy je to tanec mezi pravdou, snem a tím, co o nás chtějí slyšet ostatní.
Zdroje:
