Článek
Připadala jsem si jako kdokoliv jiný, kdo přijde nakoupit. Jenže z toho, co se mělo stát běžnou záležitostí, se nakonec vyklubal zážitek, na který hned tak nezapomenu. A ne proto, že bych si odnesla nádherný kousek do šatníku, ale kvůli tomu, jak mě tamní prodavačky dokázaly ponížit.
Když jsem vstoupila do obchodu, prošla jsem si regály a mezi věšáky zahlédla nádherné šaty v barvě, kterou jsem vždycky chtěla. Měla jsem z nich okamžitě radost. Byly elegantní, ale zároveň jednoduché, přesně něco, co se dá vzít jak na oslavu, tak na večeři. Sáhla jsem po nich a rozhlédla se po kabinkách. V tu chvíli mě zastavila prodavačka a zeptala se, jestli s něčím nepotřebuji pomoct. Řekla jsem jí, že bych si ráda šaty vyzkoušela. A tehdy to začalo.
Podívala se na mě od hlavy až k patě, pak se pousmála a ironicky pronesla, že tahle velikost přece nebude nic pro mě. Slyšela jsem, jak se druhá prodavačka za pultem uchechtla. V ten moment mi zrudly tváře a připadala jsem si, jako kdybych udělala něco špatného jen proto, že jsem si dovolila vybrat šaty, které se jim nezdály vhodné pro moji postavu. Bylo to trapné a ponižující. Stála jsem tam, v ruce šaty, a přemýšlela, jestli se mám otočit a odejít, nebo předstírat, že mi jejich chování nevadí. Nakonec jsem si řekla, že se nenechám vyhnat, a zamířila jsem ke kabince.
Za zády jsem slyšela šeptání a tlumený smích. Opravdu jsem měla pocit, že si mě berou jako téma k pobavení. Vešla jsem do kabinky a oblékla si šaty. A víte co? Sedly mi perfektně. Bylo to přesně to, co jsem si představovala. Když jsem vyšla ven a podívala se do zrcadla na prodejní ploše, cítila jsem se po dlouhé době sebevědomě. Prodavačky na mě ale hleděly, jako kdyby se jim to ani nechtělo věřit. Jedna jen uznale kývla a druhá se snažila rychle změnit téma, aby zakryla, že před chvílí se mi posmívala.
Nechala jsem si šaty odložit, ale nechtěla jsem tam už zůstávat ani o minutu déle. Zaplatila jsem a odcházela s hořkým pocitem, že i když jsem si našla něco krásného, celý zážitek mi pokazilo jejich chování. Přemýšlela jsem cestou domů, kolik žen asi odchází z podobných obchodů se slzami v očích jen proto, že se někdo rozhodl je zesměšnit. A říkala jsem si, že kdyby měly prodavačky trochu empatie, věděly by, jak velký vliv mohou mít jejich poznámky na něčí sebevědomí.
Myslela jsem, že tím příběh končí. Jenže nekončil. O týden později jsem šla z práce přes náměstí a zastavila se u malé kavárny. A tam jsem potkala tu samou prodavačku, která se mi tehdy smála. Tentokrát se ale usmívala jinak. Žádná ironie, žádný výsměch. Přišla ke mně a oslovila mě s tím, jestli bych nechtěla zkusit focení pro jejich obchod. Prý hledají nové tváře pro svou kolekci a když mě viděla v těch šatech, napadlo ji, že bych se hodila. Na chvíli jsem měla pocit, že si ze mě zase utahuje. Jenže mluvila naprosto vážně.
Byla jsem v šoku. Ještě před týdnem jsem byla terčem jejich posměšků a teď mě ta samá žena prosí, jestli bych nechtěla stát před objektivem a reprezentovat jejich značku. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo urazit. Na jednu stranu mě těšilo, že si uvědomila, jak ve mně ty šaty vypadaly dobře. Na druhou stranu jsem si ale vybavila ten trapas a říkala si, proč by měly mít zrovna ony tu čest, abych jim dělala reklamu.
Nakonec jsem souhlasila, ale jen proto, že jsem to chtěla vzít jako výzvu sama pro sebe. Řekla jsem si, že když už mě kdysi shodily, dokážu jim, že jejich první dojem byl mylný. O pár dní později jsem stála před fotografem, šaty mi seděly stejně jako tehdy a cítila jsem se hrdě. Najednou se na mě všichni dívali s uznáním. A já si uvědomila, že je to vlastně docela ironie, kdyby mě tenkrát neposlaly ke dnu svým chováním, možná bych dnes nestála před fotoaparátem.
Ten zážitek mě naučil dvě věci. Zaprvé, že lidé si často dovolují soudit druhé jen podle vzhledu a velikosti, a přitom vůbec netuší, jak moc mohou jejich slova zabolet. A zadruhé, že člověk má stát za sebou, i když se mu někdo směje. Nikdy nevíme, kam nás to dovede. Já jsem díky tomu získala zkušenost, o které bych si dřív ani nepomyslela, a taky sílu, že už nikdy nedovolím, aby mě podobné chování ponížilo.
A tak i když mě tehdy v obchodě ponížili, dnes vím, že jsem na tom vlastně vydělala. Nejen krásnými šaty, ale hlavně tím, že jsem si uvědomila vlastní hodnotu. A to je víc než jakákoliv kolekce, kterou nabízí.
