Článek
Před dvěma lety jsem vyhrál v loterii milion korun. Nikdy jsem to neřekl své ženě ani dětem. Místo toho jsem peníze uložil na tajný účet a občas z nich přilepším rodině tak, aby nikdo nic netušil. Vždycky jsme žili normální život střední třídy. Hypotéka, dva platy, dovolená jednou za rok. Děti občas remcaly, že nemají značkové oblečení jako spolužáci, žena snila o nové kuchyni. Ale vycházeli jsme.
Ten den, kdy jsem zkontroloval tiket, mi změnil život. Nejdřív jsem chtěl běžet domů a všechno jim říct. Představoval jsem si jejich radost, plánování, co všechno si pořídíme. Pak jsem si ale vzpomněl na švagra, který před lety zdědil půl milionu. Během měsíce to věděla celá rodina, začali se objevovat dlouho ztracení příbuzní a peníze se rozplynuly jako pára.
A tak jsem se rozhodl mlčet. Výhru jsem si nechal poslat na nově založený účet v jiné bance. V práci jsem dal výpověď s tím, že jsem našel lepší místo. Ve skutečnosti jsem začal podnikat – něco, o čem jsem vždycky snil, ale nikdy jsem neměl odvahu to zkusit. Rodině říkám, že se mi v podnikání daří. Občas vydělám větší zakázku a můžeme si dovolit něco extra. Novou pračku, když se stará rozbila. Lepší dovolenou v létě. Značkové boty pro dceru na maturitní ples. Všechno v rozumné míře, aby to nevzbudilo podezření.
Nejtěžší je poslouchat, když si žena dělá starosti s penězi. Když počítá, jestli vyjdeme s rozpočtem, když odkládá nákup nových věcí na až bude líp. Mohl bych jediným slovem všechny ty starosti smést ze stolu. Ale vím, že by to změnilo všechno. Peníze mění lidi. Viděl jsem to tolikrát. Rodiny se hádají o dědictví, přátelství končí kvůli půjčkám, lidé začnou utrácet za zbytečnosti jen proto, že můžou. Nechci, aby se tohle stalo i nám. Chci, aby naše děti věděly, že musí pracovat pro to, co chtějí. Aby si vážily peněz.
Někdy v noci přemýšlím, jestli dělám správnou věc. Jestli mám právo tajit něco takového před vlastní rodinou. Ale pak vidím, jak normálně žijeme, jak si vážíme toho, co máme, a vím, že jsem se rozhodl správně. Ty peníze jsou naše pojistka pro horší časy. Kdyby někdo vážně onemocněl, kdyby děti potřebovaly pomoct se studiem, kdyby se stalo cokoliv nečekaného – máme rezervu. Ale dokud to není nutné, zůstane to mým tajemstvím.
Možná jednou, až budou děti starší a samostatné, jim to řeknu. Možná jim ty peníze předám jako životní pojistku nebo dědictví po vzdáleném příbuzném. Ale teď je na to ještě brzy. Teď je důležitější, aby se naučily žít normální život a vážit si obyčejných věcí. A tak dál hraji svou roli. Počítám nahlas výdaje, raduji se z „dobrých měsíců“ v podnikání, plánuji s rodinou rozpočet. A ty miliony na tajném účtu? Ty jsou moje tajemství.
Zdroje: Autorský text
