Článek
Alena měla odjakživa ráda plný dům. Když byly její děti malé, brala Vánoce jako samozřejmou rodinnou událost, a ani později, když synové založili vlastní rodiny, na tradici společného setkání nezanevřela. Na Štědrý den se u ní scházely děti, jejich partneři, vnoučata a několik let také její mladší sestra Marcela, která žila sama a vlastní děti neměla.
Nikomu nepřipadalo zvláštní, že k vánočnímu stolu patří také ona. „Nikdy jsem nerozdělovala rodinu na důležitější a méně důležitou. Kdo byl sám a chtěl přijít, měl u mě místo. Přesně o tom pro mě Vánoce vždycky byly,“ říká Alena.
Přípravy sice nebyly jednoduché, protože kolem stolu se někdy sešlo i dvanáct lidí, přesto si Alena nikdy nestěžovala. Něco přinesla dcera, něco snacha, děti pomohly se salátem a po večeři se všichni přesunuli do obýváku k dárkům.
Drobné neshody se samozřejmě občas objevily, stejně jako v každé rodině, ale Alena se vždy snažila, aby se na Vánoce staré spory nevytahovaly. Právě proto ji překvapilo, když se letos už na začátku prosince ozvala synova manželka Klára s tím, že je potřeba něco „vyřešit dopředu“.
Telefonát, který nečekala
Alena nejprve předpokládala, že půjde o čas příjezdu nebo o jídlo pro vnoučata. Klára však brzy přešla k tomu, co měla skutečně na srdci. Řekla, že si nepřeje, aby letos přišla Alenina sestra Marcela. Důvodem měl být konflikt z předchozí rodinné oslavy, při které se obě ženy nepohodly kvůli výchově dětí.
Marcela tehdy podle Kláry pronesla několik nevhodných poznámek a snacha usoudila, že s ní už další svátky trávit nechce. „Nejdřív jsem si myslela, že jsem jí špatně rozuměla. Pak mi ale úplně vážně řekla, že by bylo nejlepší, kdybych sestře letos vůbec neříkala, že se scházíme,“ vzpomíná Alena.
Ještě víc ji zaskočil způsob, jakým byla celá věc podaná. Klára podle ní nemluvila o návrhu ani o prosbě, ale téměř o hotovém rozhodnutí. Vysvětlovala, že nechce mít na Vánoce napjatou atmosféru, a dodala, že pokud Marcela přijde, budou muset zvážit, zda dorazí oni.
Alena několik minut nevěděla, co odpovědět. Na jedné straně nechtěla přijít o Vánoce se synem a vnoučaty, na druhé jí připadalo nepředstavitelné říct vlastní sestře, která nemá nikoho jiného, že letos zůstane doma.
Odmítnout vlastní sestru nedokázala
Několik dní si Alena celou situaci přehrávala v hlavě. Dokonce uvažovala, že Marcele jednoduše řekne, že letos oslavu udělají v menším počtu. Jenže pokaždé, když si představila, že její sestra stráví Štědrý večer sama a navíc nebude znát skutečný důvod, připadalo jí to ještě horší.
„Mohla jsem jí zalhat a říct, že letos nic neděláme. Jenže ona by stejně dřív nebo později zjistila, že tu všichni byli. To bych si sama před sebou neobhájila,“ vysvětluje.
Nakonec zavolala synovi a řekla mu, že jeho ženu chápe, pokud se s Marcelou necítí dobře, ale rozhodovat o tom, koho smí Alena pozvat do vlastního domu, už podle ní není v pořádku. Nabídla kompromis.
Sestra nebude otevírat staré spory, během večera se nebudou řešit děti ani citlivá rodinná témata a pokud by mezi ženami vznikl konflikt, Alena zasáhne. Syn její návrh přijal mnohem klidněji než jeho manželka, která podle Aleny stále trvala na tom, že nejjednodušší by bylo Marcelu nepozvat vůbec.
Letos budou Vánoce možná jiné
Alena zatím neví, jak nakonec letošní Štědrý večer dopadne. Sestře pozvánku dát hodlá a synovi řekla, že dveře má otevřené také on s celou rodinou. Rozhodnutí, zda přijdou, ale nechává na nich. „Mrzí mě, že se vůbec dostáváme do situace, kdy si máme vybírat mezi členy rodiny. Nechci nikoho nutit, aby se měl rád. Ale zároveň nechci začít vyškrtávat lidi od vánočního stolu podle toho, kdo se s kým zrovna nepohodl,“ říká.
Po letech, kdy řešila především to, kolik koupit kaprů, kam se vejdou všechny židle a zda bude dost cukroví, tak Alena letos řeší úplně jinou otázku. Uvědomila si přitom, že pokud jednou dovolí, aby o seznamu hostů v jejím domě rozhodoval někdo jiný, příští rok může přijít další jméno, které začne někomu vadit.
A tak se rozhodla, že letošní Vánoce možná nebudou tak klidné jako ty předchozí, ale alespoň bude vědět, že nikoho nenechala samotného jen proto, aby se ostatní nemuseli na pár hodin ovládnout.
Zdroje: vyprávění paní Aleny
