Hlavní obsah

Vztahy: Odmítla jsem podepsat petici proti rodině se třemi dětmi. Sousedé si začali stěžovat i na mě

Foto: Betynka – generováno ChatGPT

Ilustrační obrázek vytvořený pomocí AI.

Když se do domu přistěhovala rodina se třemi dětmi, sousedé začali sbírat podpisy pod stížnost na hluk. Odmítla jsem potvrdit něco, co jsem sama neslyšela. Brzy si začali všímat i toho, co se děje u mě.

Článek

Nikdo se jich nezeptal, co se vlastně děje

V našem domě bydlím osmnáct let a za tu dobu se vystřídalo jen pár majitelů. Je to menší bytový dům se dvěma byty na patře, takže většinu lidí dobře znám. Někteří spolu jezdí na chalupy, jiní se potkávají jen při vybírání pošty. Já se s nikým nehádám a pokud něco potřebuji, raději si zazvoním u dveří, než abych psala rozzlobené zprávy do společné skupiny. Letos v létě se do bytu nad námi nastěhovali manželé kolem třicítky a tři malé děti. Při stěhování samozřejmě několikrát bouchly dveře, na chodbě stály krabice a jeden víkend se ozývalo vrtání. Připadalo mi to nepříjemné, ale nijak výjimečné. Sama si pamatuji, jak jsme se do domu stěhovali s malým synem a prosili sousedy o trpělivost.

Po měsíci se ale začalo mluvit o tom, že jsou noví lidé hluční. Paní ze čtvrtého patra tvrdila, že děti běhají po schodech a křičí. Soused ze třetího patra si stěžoval na bouchání večer kolem osmé. V domovní skupině přibývaly zprávy a někdy stačilo, aby někdo napsal, že zase slyšel dupání, a během chvíle se přidali další. Jedno odpoledne mi zazvonila paní Vlasta, která v domě bydlí nejdéle. V ruce držela papír sepsaný jako společná stížnost a ukazovala mi podpisy ostatních. Chtěla, abych se připojila, protože čím více lidí si bude stěžovat, tím větší tlak na rodinu prý vytvoříme. Zeptala jsem se, jestli už někdo s mladými rodiči mluvil. Vlasta odpověděla, že přece musejí vědět, co dělají, a že nemá smysl se s nimi dohadovat.

Místo odpovědi přišlo ticho ve výtahu

Papír jsem nepodepsala. Neřekla jsem, že jsou nové děti vždycky tiché nebo že si ostatní vymýšlejí. Jen mi připadalo nespravedlivé připojit svoje jméno ke konkrétním obviněním, která jsem sama nemohla potvrdit. Vlasta se na mě podívala a řekla, že pak nemám právo si stěžovat, až se hluk zhorší. Večer napsala do skupiny, že někteří lidé v domě nemají zájem o společný pořádek. Nikomu nemusela vysvětlovat, koho má na mysli. Druhý den mi jedna sousedka ve výtahu sotva odpověděla na pozdrav a jiná mi vytkla, že jsem novou rodinu podpořila na úkor těch, kteří tady bydlí roky. Připadalo mi zvláštní, že se z obyčejného odmítnutí podpisu stal projev neloajality.

Za několik dní jsem potkala novou sousedku před domem. Snažila se dostat dovnitř kočárek a nejmladší dítě jí u toho plakalo. Přidržela jsem dveře a poprvé jsme si trochu povídaly. Jmenovala se Lenka a přiznala, že stěhování bylo náročné. Děti si zvykaly na nový domov a starší syn měl problém usínat, protože mu chyběli kamarádi ze školky. Zeptala jsem se, jestli ví o stížnostech. Zesmutněla a řekla, že se o nich dozvěděla až ve chvíli, kdy jí správce domu přeposlal dopis. Nikdo jí předtím nezazvonil ani neřekl, v kterou dobu hluk nejvíc vadí. Vysvětlila mi, že omezují večerní hraní, ale netuší, co všechno je slyšet do okolních bytů. Nechtěla jsem ji ujišťovat, že je všechno v pořádku, protože jsem nevěděla, jak situaci vnímají sousedé přímo pod nimi. Slíbila jsem jí jen, že se pokusím navrhnout normální rozhovor.

Na další domovní schůzi jsem požádala, abychom si místo dalších podpisů řekli konkrétní situace. Ukázalo se, že někomu vadí běhání dětí už v šest večer, jinému hlasité zavírání hlavních dveří a další slyšel několik nocí zvláštní klepání z horního patra. Správce při prohlídce později zjistil, že hlavní dveře mají vadný samozavírač, takže se ozývá rána při každém průchodu. To samozřejmě nevysvětlovalo všechen hluk, ale byla to věc, kterou šlo jednoduše opravit. Lenka s manželem souhlasili, že do dětského pokoje pořídí větší koberec a připomenou dětem, aby večer neběhaly po schodech. Někteří sousedé uznali, že je lepší se domluvit. Vlasta ale dál opakovala, že se kvůli novým lidem musí všichni přizpůsobovat.

Jedna schůzka nespravila všechno, ale změnila tón

Nikdo nakonec neodvolal svoje dřívější rozčilení a ani se nestalo, že by v domě zavládlo naprosté ticho. Děti občas běhají, někdo zapomene zavřít dveře a lidé se někdy na chodbě hlasitě baví. Rozdíl je v tom, že když se něco děje opakovaně, umíme už o tom mluvit přímo. Lenka několikrát sama přišla za sousedy a zeptala se, jestli je večer něco nerušilo. Jeden z původních signatářů jí dokonce nabídl, že jí pomůže vynést těžkou skříň. Paní Vlasta se se mnou pořád baví chladněji než dřív, ale minulý týden mi alespoň podržela dveře. Nepovažuji to za žádné velké vítězství. Spíš za připomínku, že v jednom domě spolu musí nějak vycházet lidé různého věku a s různými potřebami.

Kdyby nová rodina dělala hluk dlouhodobě a bez ohledu na ostatní, neměla bych problém se ozvat. Stejně bych ale postupovala u kohokoliv jiného, kdo tu bydlí. Nevidím důvod podepisovat stížnost jen proto, že mi někdo řekne, že slušný soused by měl držet s ostatními. Nedávno se mě jedna žena z vedlejšího vchodu ptala, jestli u nás opravdu žije tak problémová rodina, jak se prý povídá. Odpověděla jsem, že u nás bydlí tři malé děti a někdy je slyšet, ale že to není celý příběh. Možná bychom si v domě ušetřili nejvíc nepříjemností, kdybychom si místo podpisových archů občas našli odvahu zazvonit u cizích dveří a normálně se zeptat.

Zdroj: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz