Článek
Za socialismu patřil skleněný lustr k vybavení snad každé lepší domácnosti. Visel v obývácích, nad jídelními stoly i v ložnicích a dlouhé roky působil jako naprostá samozřejmost, kterou si nikdo zvlášť nevšímal. Lidé ho otírali od prachu, nadávali na to, jak špatně se čistí, a při rekonstrukcích ho bez váhání házeli do kontejneru. Dnes se ukazuje, že právě tahle zdánlivě obyčejná věc nabrala na hodnotě a sběratelé jsou za ni ochotní zaplatit částky, kterým by ještě před pár lety nikdo nevěřil.
Klíč k tomu, jestli máte doma běžný kus, nebo malý poklad, se skrývá ve skle. Sběratele zajímají především lustry z broušeného křišťálu, které se poznají podle toho, jak láme světlo do ostrých duhových odlesků a jak příjemně těžké jsou v ruce. Ještě výš na žebříčku stojí benátské sklo, tedy ručně foukané kousky z italských dílen, které se k nám dostávaly jen v omezeném množství a dnes je sběratelé poznají podle jemných barevných tahů a nepravidelností, jež strojová výroba nikdy nedokáže napodobit.
Úplnou špičkou jsou pak lustry z muránského skla. Právě jeden takový, pocházející z roku 1950, se na trhu objevil s cenovkou ohromujících 64 tisíc korun. Není to přitom žádná výjimka. Za zachovalé a původní kusy jsou sběratelé běžně ochotní utrhnout ruce a nabízet okolo šedesáti tisíc korun, pokud je lustr kompletní, nepoškozený a má dochované všechny skleněné ověsky.
A v tom je celý háček. Hodnotu totiž zásadně sráží každý chybějící či prasklý díl, stejně jako nešetrné čištění, při kterém se ze skla setře původní patina. Sběratelé chtějí poznat, že kus prošel desítkami let, ale že o něj bylo zároveň pečováno. Originalita a úplnost rozhodují mnohem víc než pouhé stáří.
Proto se vyplatí nepodléhat prvnímu dojmu, že staré rovná se bezcenné. Než pošlete lustr po předcích do sběru nebo ho prodáte za pár stovek v bazaru, nechte si ho radši ocenit. Stačí jeden pohled odborníka a může se ukázat, že to, co vám léta jen sbíralo prach nad hlavou, má hodnotu pořádné dovolené.
