Článek
Kdysi to bývala obyčejná půda. Dnes je z ní klidné podkroví plné světla, kde má Troška vše, co potřebuje. Postel, klavír, psací stůl, pár židlí a hromadu knih. Nic víc, nic míň. Luxus nikdy nepotřeboval. Jak ale sám uvedl, důležitý je pro něj pocit domova a svět, který si může uspořádat po svém.
„Čím víc světla, tím víc života,“ říkává s úsměvem. A podle toho to u něj i vypadá. Dům má dvaadvacet oken a Troška přiznává, že kdyby mohl, udělal by střechu celou ze skla. Světlo je pro něj symbolem energie a radosti. Vstává brzy, prý ještě dřív, než se rozední, a s humorem tvrdí, že to on každé ráno vytahuje slunce na oblohu a nečeká na to, až zakokrhá první kohout na vsi.
Jeho podkroví má tvar písmene U a rozdělené je do několika částí – jedna slouží na psaní, druhá k hraní na klavír, třetí k odpočinku a čtení. V rohu je malá koupelna, nad ní dřevěné schody vedou k ložnici. Všude vládne ticho, dřevo a knihy – stovky knih, které přibývají s každým rokem. Jeho maminka kdysi s nadsázkou říkala, že mu jednou spadnou na hlavu, ale on se jich nikdy nevzdal. Není tedy vůbec divu, že ho jezdí obdivovat fanoušci z celého světa
Knihy, světlo a klid – to jsou tři věci, bez kterých si svůj život neumí představit. Právě tady, v Hošticích, vznikají nápady i scénáře. Místo je pro něj inspirací, ale i vzpomínkou. Když v roce 2017 odešla jeho maminka Růženka, zůstala v domě její stopa, kterou cítí při každé návštěvě.
V přízemí dnes bydlí jeho bratr s rodinou. Troška tak nikdy není úplně sám – obklopují ho lidé, které zná od dětství, i sousedé, kteří ho zdraví po jméně. Možná právě proto působí klidně, vyrovnaně a doma. Podkroví v Hošticích není luxusní vila ani ateliér. Je to prosté místo, které voní dřevem, knihami a vzpomínkami – a přesně takové Zdeňku Troškovi stačí.
Zdroje:
