Článek
Jejich mistrovské práce inspirovaly celý svět a dodnes jsou považováni za ikonické symboly módy 60. let minulého století. Bylo takovým nepsaný pravidlem, možná až zvykem, si svého kadeřníka hýčkat, předcházet a zahrnovat ho honosnými, často velmi drahými dary. Někteří nespokojení lazebníci s klidem odešli od svých klientů a jejich účes nedokončili. Měli zato, že jejich zákazníci jsou málo přívětiví a nevěnovali jim tolik pozornosti, na jakou byli zvyklí.
Tato tradice sahala až do 18. století, kdy se ve Francii začaly objevovat první salony krásy. Kadeřníci zde začali experimentovat s novými technikami a materiály, které umožnily vytvořit neuvěřitelné účesy, jako například velkolepé paruky či obří natupírované drdoly. V dnešní době jsou francouzští kadeřníci stále na špičce módního průmyslu a jejich práce je velmi oceňována. Jejich schopnost vytvořit dokonalý účes je důsledkem dlouhodobých tréninků a zkušeností, které si postupně budovali při práci s různými typy vlasů a stylizacemi. Klienti očekávali nejenom perfektně upravené vlasy, ale také jedinečné umělecké kreace, které jim dodaly sebevědomí a pocit luxusu, možná až vznešenosti.
Zlatá éra extravagantních účesů a francouzského stylu
V Evropě se rozšířil trend extravagantních účesů, které byly symbolem bohatství a společenského postavení, na začátku 19. století. Francouzské kadeřnické salony tvořily složité účesy s mnoha vrstvami vlasů a ozdobami. Tyto účesy byly často inspirovány přírodou, napodobovaly květiny, ptáky nebo jiné zvířata. Při česání takového účesu musela být klientka velmi zdrženlivá a trpělivá. Práce trvala několik dlouhých hodin a dnů. Některé společenské účesy měly výšku skoro půl metru. S takovým účesem bylo velmi nepohodlné spaní a vlasy nebylo možné mýt a česat. A to byl kámen úrazu, jelikož dámy, na první pohled vznešené osoby často trpěly zavšivenou hlavou. Oblíbeným módním doplňkem se proto stala drbátka a škrabátka. Účesy se také pudrovaly, a to proto, aby se tam vši nedostaly. Zlatá éra obřích účesů trvala několik desetiletí a skončila s nástupem jednodušších stylů v prvním desetiletí 20. století.
Nezapomenutelné práce francouzských kadeřníků
Legros de Rumigy se stal u francouzského dvora jedním z několika mužů, kteří se ucházeli o místo kadeřníka. Jeho častým hostem byla i Madame de Pompadour. Léonarda proslavila Marie Antoinetta tím, že se stal jejím osobním kadeřníkem. Nejenže se královna zabývala navrhováním neobvyklých střihů šatů, ale také i účesů . V 60. letech se francouzští kadeřníci stali ikonami módy. Jedním z nejznámějších kadeřníků té doby byl Jacques Dessange, který vytvořil mnoho slavných účesů pro hvězdy jako Brigitte Bardot či Catherine Deneuve. Jeho styl se stal symbolem volného a přirozeného životního stylu, což odpovídalo trendu hippies. Dalším významným jménem byl Alexandre de Paris, jehož práce byla velmi sofistikovaná a elegantní. Vytvořil také mnoho luxusních účesů pro aristokracii i celebritu jako Jacqueline Kennedy Onassis či Elizabeth Taylor. Jeho styl se zaměřoval na preciznost a dokonalost každého detailu, což ho učinilo jedinečným mezi ostatními kadeřníky té doby. Přinesl novou éru do světa módy a krásy a originalitu ve tvorbě účesů.
V souvislosti s tímto obdobím nelze opomenout ani další legendární jména, jako je Carita Sisters nebo Jean Louis David. Jejich práce dodnes inspirovala mnoho současných kadeřníků a stylistů. Vliv obou kadeřníků na módní scénu měl také obrovský dopad a jejich práce se stala nezaměnitelnou součástí zlaté éry obřích účesů. Pro takovéto složité účesy se spotřebovalo velké množství různých příčesků a volných pramenů vlasů. Aby mohly tyto účesy vzniknout, bylo nutné vlasy od jiných klientek vykupovat. Velký zájem byl o pravé přírodní a nebarvené vlasy, velmi žádané byly blondýnky a to po celé Evropě. Tyto odstíny světlých barev byly u parukářů mnohokrát více ceněné, než vlasy tmavé.
