Článek
Moje životní filozofie: plán je jen návrh
Ráno si udělám plán.
Ale ne ledajaký.
DOKONALÝ PLÁN.
Na minutu. Jinak to nemá smysl.
Hlavně si nastavit hodinky na přesný vojenský čas a jdeme na to.
Když jste ve škole neprobírali vojenský čas, můžete i normální.
Ale ten dneska už stejně nikdo neumí, páč je NOVÁ DOBA.
No, zpět k plánu.
V kolik vstanu.
Co udělám.
Co zařídím.
Co nakoupím.
Kdy budu pracovat.
Kdy uklidím.
A samozřejmě si tam nechám i krásnou půlhodinku pro sebe.
Bože, to bude bajoooo.
Já a mých třicet minut.
Není to ale zbytečně málo?
Když umím udělat dokonalý plán, třeba si ještě něco ušetřím.
🤷♀️
Ha? Chytrá já. A proč?
Protože jsem dospělá žena.
Mám život pod kontrolou.
😂
Pak se probudí děti.
Plán umře.
Já ho opláču.
A udělám nový.
Ten vydrží přibližně do doby, než někdo řekne:
„Mami?“
A tím to většinou končí.
⸻
Člověk má totiž představu, že dospělost bude vypadat úplně jinak.
Bude mít kalendář.
Takový ten americký na ledničce.
Nebo nástěnku s dokonalým časovým plánem, který je absolutně neprůstřelný.
Diář.
Možná nějaký krásný systém barevných poznámek.
Bude vstávat brzy ráno, zacvičí si, dá si kávu v klidu, přečte si pár stránek knihy a pak začne produktivní den.
Píše se to a ukazuje všude na sítích, ne?
Je to tak.
Tím vlastně dosáhnu i dlouhověkosti, ne?
To musí být pravda.
😂
⸻
Realita?
Vstanu.
Jedno dítě hledá ponožku.
Druhé neví, kde má botu.
Třetí má hlad.
Já nevím, kde mám telefon.
Telefon je samozřejmě v ruce.
Kafe stojí na lince.
Studené.
Protože jsem na něj zapomněla.
A někde mezi tím zjistím, že dneska má někdo něco přinést do školy.
Nejlépe rodokmen z třetího kolene před Kristem, slisovaný list z dubu a sušené ovoce.
Samozřejmě něco, co doma nemám.
Jako ne že bych to jindy měla. 😂
Takže nový plán:
Nakoupit.
Zařídit.
Odvézt.
Vyřídit.
Nezapomenout.
A hlavně nezapomenout, co jsem měla nezapomenout.
⸻
A víš co?
Dřív mě to štvalo.
Měla jsem pocit, že když nemám všechno pod kontrolou, selhávám.
Dnes už si říkám:
Možná je tohle prostě život.
Možná dospělost není o tom mít všechno naplánované.
Možná je dospělost právě schopnost každé ráno zjistit, že plán nevyšel, a stejně vstát a nějak to poskládat.
A čím jsem starší, tím víc miluju práci pod tlakem. 😂😂😂
Někdy elegantně.
Někdy úplně na hov**.
Ale poskládat.
⸻
A tak mám novou životní filozofii:
Ráno si udělám plán.
Pak se probudí děti.
Plán umře.
Já ho opláču.
Udělám nový.
A takhle nějak vzniká dospělost. 😂
A jestli se mi dneska podaří vypít teplé kafe, budu to považovat za osobní vítězství.
☕️🤍
A jaký je tvůj plán?
Můj dnešní bude spíš MacGyver.
Plán sere.
Protože i kdybych nenakoupila, nějak to poskládám.
Třeba ze strouhanky udělám křupavý rohlík.
Protože když je nejhůř, improvizujeme. 😉
