Článek
To časem přejde, uvidíš. Tss, to je dneska taková blbá móda. A jak jedli lidi asi dřív a nic jim nebylo? Ten chleba je kváskovej, tam toho lepku moc nezbude. Ty musíš být za každou cenu zajímavá?!
Ano, i na tohle všechno se člověk po stanovení diagnózy celiakie MUSÍ zkrátka připravit. Tyhle „blbý kecy“ vás i nás, pokud držíte dietu, budou bohužel doprovázet celý život. To, že podobnou větu na vás vyplivne obsluha v restauraci, učitelka ve školce nebo škole, vedoucí letního tábora, když se doptáváte a hledáte alergeny a zajímá vás, jak se to šustí v kuchyni, to se bohužel občas stane. Je třeba počítat si v duchu do deseti a myslet si to „svý“. Protože ten na druhé straně málokdy procitne a prozře, byť ze zákona by tu informaci v hlavě mít měl.
Ten, kdo drží zdravotní dietu, ať je jakákoliv, se vás takhle blbě ptát fakt nebude, ani v restauraci. Vzpomínám si na okamžik, když jsem opatrně sdělovala naše potřeby v náhradní letní školce paní vedoucí kuchyně, protože z naší školky jsem byla sakra vycvičená (ale o tom jindy). Paní vedoucí slila brambory, obrátila se na mě a s klidem v hlase pravila: „Dušinko, napište mi, co je třeba, já mám těžkou cukrovku, však se nějak domluvíme!“ ANO, a to bylo pro některé v pravěku, tedy před 14 lety, kdy se heslo bezlepková dieta ve školce jenom šeptalo a v jediném obchodě, teda v jednom nejmenovaném hypermarketu, byl bez lepku jeden regál 2 × 3 m. Tímto jí i hypermarketu děkuji!
Je těžké někomu na potkání vysvětlovat, že tahle dieta je prostě napořád a je opravdu přísná a měla by být i striktní. Vůbec tomu nepomáhají extrémní nebo víkendoví dietáři nebo směry, které hlásají, že lepek je FUJ pro všechny obyvatele naší republiky. Jenže pro ty skutečné pacienty s celiakií zatím není jiný lék než bezlepková dieta. To si zatím nechtějí připustit ani zdravotní pojišťovny, a tak se to všechno jednání nad úhradovými vyhláškami táhne a táhne a na kompletní pilulku, která to všechno „napořád“ vyřeší, to nevypadá.
V restauraci, kde po vstřícném kroku servírky: „No třeba polívku a ty nudle Vám vyndáme“, spíš oněmíte, než se vyjádříte, že to jako fakt NÉÉÉÉ a že potřebujete, aby se tam vzadu v kuchyni trochu zamysleli a snažili. V tomto případě radím: zaplatit nápoje a odcházet středem.
Zas na druhou stranu někdy je přílišná snaha vyhovět spíš k pláči, aneb řízek v kukuřičné strouhance smažený na jednom oleji po klasických řízcích nebo hranolky z friťáku po květáku to asi nebude to pravé ořechové. Stejně tak je k pláči zákusek hrdě označený bezlepkem z cukrárny, kde dělají klasické božské koláče a rozvalují croissanty na vedlejším stole, navíc vtěsnán mezi své lepkové kolegy ve vitríně. Berte to tak, že každý chce prodat, a i když by ze zákona měl vědět (křížení cest potravin, kontaminace, alergeny), tak mnohdy neví a mnohdy si i v dobré víře myslí, že takhle to určitě stačí, protože to dělá přeci „srdíčkem“. Je na vás, jestli na tuhle hru opravdu přistoupíte, anebo jestli to budete řešit a ptát se a vyzvídat a zůstanete asertivní. S dětmi za zády je to někdy těžké, já vím.
Spousta živnostníků – ať už jsou to mistři kavárenští, cukrářští nebo hospodští nemohou mít a ani nemají představu o tom, že celiak by neměl přijímat lepek vůbec, některé studie mluví o max. limitu 10 mg za den. No, a vy se tak nevědomky a v šumu informací lepku prostě neubráníte.
Vezměte si, že i naše, tedy evropská legislativa má u bezlepkových potravin, jakési tolerantní okénko (limit je 20 mg lepku na 1 kg toho výrobku), protože dosáhnout totálního bezlepku u konkrétní potraviny je velice složitá technologická cesta. Podotýkám, že toto platí pro certifikované bezlepkové výrobky. Neslyšela jsem, že by byl někdo k celiakům tak fér a poctivý a občas si testy na lepek třeba v cukrářské klasické výrobě nebo kavárně udělal (můžete i vy, cena je kolem 1200/1 vzorek).
Ještě víc „blbý kecy“ bolí, když to slyšíte od těch nejbližších. Je známo, že dobrá polovina zdravých matek toho druhého (taky se jim říká tchýně), to většinou chápat nechce vůbec a vám to může být svým způsobem i tak nějak jedno. Ale tam to občas voní naschválem, pojďme si to říct na rovinu: „Jé, vy jste přijeli? No já pro Tebe nic nemám, tak si kousek vem, však pro jednou Ti to přece neublíží. Aha, to je něco novýho, viď? Tomu já nemůžu rozumět, však by Tě neubylo si u nás něco dát.“ Není zbytí, buďte vyzbrojeny/ni něčím svým, vysvětlujte a buďte tolerantní. Každý jedná tak, jak umí. Nebo Vám nezbývá než spáchat to, co nesmím vyslovit, abych Vás nenaváděla k trestnému činu, jenže to zas nemůžete udělat své drahé polovičce. S vlastními rodiči je ale taky někdy kříž a někdy ani oni to prostě „nestráví“.
Úplně nejhorší z mých zkušeností (a vlastně i vašich) jsou babičky, a to i ty milující vlastní.
“ No, co jste si to zase vymysleli, já když jsem byla mladá, tak NIC takovýho nebylo“. No bohužel bylo, jenže celiakii nikdo moc neznal. Vezměme v úvahu i to, že neexistovalo ani očkování na ty nejzákeřnější dětské nemoci a dětská úmrtnost se pořádně začala řešit až po II. světové válce, stejně tak jako se v 40 -50 letech minulého století začaly pomalu sbírat střípky do mozaiky tohoto onemocnění. Ten, kdo se dožil dospělosti, holt si svoje gastro problémy nechával pro sebe. A taky se jedlo míň a víc pestře a bílá mouka 00 byla mezi prostými lidmi svátost jenom na víkend, lidé se také často postili a jedli prostě jinak. Dneska spousta čerstvě diagnostikovaných celiaků vzpomíná, že vlastně jejich předci, strýčkové a tety nějaké zažívací problémy nebo jiné příznaky celiakie vlastně měli (však se dispozice k celiakii dědí).
Další taková babičkovská věta je: „Však on/ona z toho vyroste“. Bohužel z celiakie se fakt nevyroste. Tenhle názor, ale zas není tak starý. Stačí se vrátit do éry 90 let a dozvěděli byste se ho i u dětského odborníka gastroenterologa. Věřilo se, že střevo se bezlepkovou dietou prostě vyléčí na stálo. Tomu samozřejmě nasvědčovaly i výsledky a nastavení tehdejší dostupné diagnostiky. Jenže dospělí vůbec nemusejí mít příznaky celiakie stejné jako děti – tedy problémy zažívací…proto se také celiakii někdy říká nemoc chameleon. Mám několik klientek, které byly „vráceny“ po takovém uzdravení do péče gastroenterologa třeba po 10 letech od ukončení bezlepkové diety. Nemohly otěhotnět a pokud se zadařilo, pak nemohly miminko donosit, jiné měly prohlubující se deprese nebo neustále se opakující angíny s bolavými afty v ústech v dospělém věku. Pamatuji si i manžela jedné klientky, který po 20 letech „nedržení“ bezlepkové diety skončil s propustným střevem a sepsí dutiny břišní (lidově řečeno otravou krve).
Končíme nevesele? Zkuste se zamyslet nad větou některých celiaků: „Já jsem v té restauraci jedl/jedla a reaguju na sebemenší množství lepku, NIC MI NEBYLO“, když některým dospělým celiakům, to trvalo desítky let rohlíkování, než jim něco BYLO. Každý jsme přeci jiný, nevíme, kolik je pro nás moc nebo málo, náš imunitní systém je unikátní a jeho reakce samozřejmě taktéž.
A co příště? Jak si uklidit doma i v duši, když už jsme taky „v tom“.
A pro recepty a více tipů Instagram: Radka Vrzalová, @bezlepkovamatka (@bezlepkovamatka) • Fotky a videa na Instagramu a www.bezlepkovamatka.cz a (2) Facebook.
