Článek
Občas se musím sama sobě smát. Když se kolem mě mezi přáteli nebo kolegy začne mluvit o financích, najednou se na mě upírají pohledy, jako bych byla rozená finanční expertka. „Lucie, jak to děláš, že žiješ spokojeně, máš něco našetřeno a nepůsobíš vystresovaně?“ slýchám často. V tu chvíli bych nejradši zvolala: „Vážně chcete vědět pravdu? Prostě jsem měla kliku!“ Jenže to zní zvláštně, a tak jen pokrčím rameny, usměju se a řeknu něco jako: „No… snažím se neutrácet zbytečně.“
Jenže realita je jiná. Ještě před pár lety jsem na tom nebyla vůbec dobře: pracovala jsem za podprůměrný plat, moje úspory se blížily nule a nejistota o budoucnost mě občas tížila. Vždycky jsem si ale říkala, že se to třeba nějak poddá, budu trochu šetřit, postupně si vytvářet rezervu… Jenže tahle zdlouhavá cesta se náhle proměnila v nečekanou zkratku, když jsem si jednou z legrace vsadila na sportovní zápasy. Ano, zní to banálně, ale přesně tak jsem se poprvé dostala k větší finanční injekci, která mi najednou dala nový dech.
Bylo to asi před rokem, kdy jsem na jedné online sázkové platformě vyhrála v přepočtu kolem 500 tisíc korun. Běžně nesázím. Byl to takový impuls, prostě jsem naházela asi deset zápasů, kurz byl hodně vysoký a ono to vyšlo. Není to žádná pohádková částka, která by mi změnila život o sto osmdesát stupňů, ale dost na to, abych konečně splatila pár menších dluhů a zároveň měla najednou klidnější spánek. Byl to takový impuls, který mi ukázal: „Hele, teď máš šanci s tím naložit zodpovědně.“ A tak jsem větší část hodila na spořicí účet, nechala si jen menší část, kterou jsem investovala do akcií a dluhopisů (víceméně podle kamarádčiných tipů).
A jakmile jsem se vyspala z prvotního nadšení, začala jsem žít stejně jako předtím. Najednou jsem zjistila, že když nešílím a neutratím všechno za jeden luxusní víkend, peníze se mi ukládají a postupně kumulují.
No a z toho vznikl mýtus o mé dokonalé finanční disciplíně. Nechápejte mě špatně – nerozhazuju, nekupuju si každou kravinu, kterou vidím. Ale kdybych neměla štěstí, asi bych taky teď řešila, jak zaplatit dražší nájem nebo kde najít finance na opravu auta. Přitom kolegyně Jana, která si každý měsíc sepisuje přesné výdaje do tabulek a má nastavené trvalé příkazy na investice, maká na svých úsporách mnohem systematičtěji než já. Jenže když se jí nepovede skokové „štěstí“, tak to zvenku vypadá, že jsem na tom lépe než ona – přitom rozdíl je jen a pouze v tom, že já měla tu kliku.
A tak se dostávám k bodu, který mě trápí: někdy přemýšlím, jestli bych neměla lidem na férovku říct: „Hele, nekoukejte na mě jako na příklad, já měla zkrátka štěstí.“ Jenže ono to zní dost demotivujícím dojmem. Když se vás někdo ptá: „Jak investovat, co dělat, aby měl člověk víc peněz?“ a vy jim prostě odpovíte: „Buďte ve správný čas na správném místě.“ Skoro si představuju ten otrávený obličej. Vždyť kolem je tolik populárních „finančních guru“, co vám tvrdí, že znají jistou cestu k bohatství – a já pak mám říct pravý opak?
Celá tahle situace mě občas rozesměje i trochu zahanbí. Rozesměje proto, že lidé opravdu věří, že mám promyšlenou strategii, jak se držet nad vodou. A zahanbí, protože je nechávám žít v tom omylu, místo abych jim přiznala, že ten hlavní tahoun mých úspor byl zkrátka úspěch v sázkách a pár dalších šťastných událostí.
Možná bych měla být otevřenější. Už jen proto, abych se necítila jako podvodnice, když mi někdo říká: „Ty jsi tak finančně odpovědná.“ Ale zároveň vím, že krátká odpověď „Měla jsem kliku“ jim ve skutečnosti moc nedá. A tak se učím jakési vyváženosti: zdůrazňuju, že klidně poradím cokoliv ohledně základů šetření nebo nastavení drobných investic, ale že bez kousku štěstí může být cesta mnohem složitější.
Kdo ví, třeba se jednou rozhodnu o svém „tajemství“ mluvit na rovinu. Zatím si ale vystačím s tím, že občas prostě i malá dávka náhody dokáže rozjet velké změny v životě. Je to klidně ten nejlepší i nejhorší důvod k tomu, aby si lidé uvědomili, jak je svět nevyzpytatelný a jak si vlastně nemáme moc co vyčítat, když se nám nedaří. Ne vždycky se dá všechno svést na disciplínu a plán – někdy je to fakt i o tom, že zrovna v danou chvíli padne šťastná karta.
