Článek
Sedím v obýváku na gauči, nohy na stolku, zírám do telefonu a pročítám všemožné články o autech. Přijde mi, že se všichni v okolí rozdělili na dva nesmiřitelné tábory: jeden nenávidí elektromobily a tvrdí, že je to naprostá pitomost, druhý je vychvaluje do nebes. A já? Já jsem takový ten neutrální zmatkář. Zvažuji pořídit si nové auto, ale váhám, jestli má být elektro, benzín, nebo starý dobrý nafťák.
„Tohle je nejdůležitější investice za poslední roky. Měl bych to rozhodnout rozumně,“ říkám si nahlas a manželka z kuchyně jen kývne. Četl jsem, že v některých zemích se zakáže prodej běžných aut, prý kvůli ekologii. Přijde mi fakt dost divné, že tohle někomu můžou nakázat shora. Ale tak Evropa v tom jede, slyšel jsem, že jinde to tak striktní není.
Kdysi bych na to asi mávnul rukou a jezdil starou oktávkou v dieselu dalších pár desetiletí. Jenže najednou všude slyším, jak je to s ropou špatné, jak tu máme podporu pro elektrické vozy, a prý se do budoucna spalováky přestanou prodávat. A benzín/nafta bude výrazně dražší. Spousta lidí kolem se proti elektru vymezují hrozně agresivně. A prý my Češi se chováme k elektromobilům přímo militantně, jakmile nás někdo nutí. Asi to nebude jenom o tom, že jsme konzervativní.
„Proč se mě tohle teď musí týkat?“ napadne mě. A v hlavě si rekapituluju argumenty. Jedni křičí: „Elektroauto je drahé, baterka nevydrží, a až se zničí, tak je to drahý špás. Elektrika se stejně vyrábí z uhlí, tak proč to hrát na ekologii?“ Druzí to vychvalují slovy typu: „Ticho, žádné emise, neřešíš výměny oleje v motoru ani převodovce, je to budoucnost…“ A tak se to mlátí i ve mně.
Četl jsem, že někdo z Evropské unie nařídil, že za pár let se musí skončit s prodejem spalovacích motorů. Pro spoustu lidí to prý znamená, že jim nutí něco, co by si sami nevybrali. Nelíbí se mi, že to přijde příkazem, ale současně chápu, že pokud chce Evropa něco změnit, musí vyvinout tlak, jinak to prý nebude fungovat. Nicméně, cítím odpor, když mi někdo diktuje, co smím a nesmím kupovat.
Jak tak listuji diskuzemi, vidím, že řada lidí v naší zemi je těžce proti. „Diesel forever! Nechci nic jiného,“ čtu tam. Někdo argumentuje, že taková stará dobrá nafta zvládne plné naložení, dlouhé trasy, a stejně je to levnější. Někdo zas vypočítává, kolik stojí údržba elektromobilu, kolik vydrží baterie a jak je to ekonomicky lepší. Fakt nevím, co je pravda.
Rád bych pořídil vůz, který nebude ničit můj rozpočet na údržbu, a navíc abych nebyl za pár let za exota, co skončí s autem, které bude mimo. To mě trochu děsí. Zároveň mi ovšem vadí představa, že si koupím auto, se kterým budu hledat nabíječky jako poklad, a když pojedu na dovolenou, tak budu řešit, jestli tam dojedu bez větších zastávek.
„Ještě si to nechám projít hlavou,“ brumlám si, zatímco zhasínám displej. Nedokážu se rozhodnout. Vidím i argumenty o tom, že pokud trh nebude sám chtít elektromobily, tak se to celé zhroutí. Nebo že může dojít k tomu, že se Čína stane lídrem a sem bude vozy jen dovážet, a naše automobilky utrpí. Připadám si jak na hraně nějaké přelomové doby, kdy každý bojuje za svoji pravdu.
Když se o tom zmíním kamarádovi, vysměje se mi: „Jseš v Česku, tak si přece kup starší diesel. Budeš s tím spokojený a hotovo.“ Když o tom řeknu kolegovi v práci, ten se zas diví: „Už jsi měl dávno jezdit elektromobilem, nestíháš dobu.“ Tak nevím. Vím jen, že to brzy rozseknu. Musím. Auto chci a potřebuju. Jen se obávám, že ať vyberu cokoliv, vždycky budu pro někoho hlupák co si zvolil špatně.
