Článek
Seděl na studené pryčně a z vedlejší cely se neslo skandování: „Honza není člověk, Honza je bůh!“ Ozvěna těch slov se odrážela od vězeňských zdí a mladý muž s hlavou v dlaních nevěděl, jestli se má smát, nebo brečet. Ještě před pár týdny to slýchal na tribunách zaplněného stadionu – teď slyší stejný pokřik od spoluvězňů za mřížemi.
V pološeru cely Vazební věznice Ruzyně mu nejspíš dochází ironie celé scény. Zbožňovali ho jako fotbalového boha, ale on byl přitom velmi lidský. Chybující, zlomený a vystrašený.
Bylo mu sedmadvacet a měl doma dvě malé děti, když jedné mrazivé noci roku 1982 Jan Berger – olympijský vítěz z Moskvy a bronzový medailista z mistrovství Evropy 1980 – v opilosti utrousil větu, která mu převrátila život vzhůru nohama.
V baru na Letné do sebe ten večer klopil jedno pivo za druhým. Bolestně potřeboval vypnout hlavu. Hráči Sparty Praha tehdy dřeli na hřišti i mimo něj. Vítězili, ale tlak režimu a věčná kontrola si vybíraly daň. Honza – jak mu fanoušci důvěrně říkali – měl navíc povahu bouřliváka, nikdy si nebral servítky a neuhýbal ani před nejmocnějšími. Toho večera se mu jeho prostořekost krutě vymstila.
Když se vrávoravě vypotácel z lokálu, zapletl se do potyčky s uniformovanou hlídkou SNB. V žilách mu koloval alkohol a v srdci vztek. Nejdřív odstrčil jednoho ze strážníků, který ho chtěl legitimovat. Okamžitě ho spoutali a odvlekli na stanici Veřejné bezpečnosti. Na zdi kanceláře visel zarámovaný portrét Gustáva Husáka – přísné oči „dělnického prezidenta“ shlížely na zadrženého fotbalistu.
Honzovi zrudla tvář. A pak to z něj vypadlo. „Já emigruju, protože tenhle stát stojí za ho**o!“ zařval a ukázal bradou k prezidentově obrazu. Vzpurně prohlásil, že ho klidně pomočí.
Byla to poslední kapka. Příslušníci na nic nečekali – taková urážka hlavy státu byla v normalizačním Československu nemyslitelná. Nacpali ho do cely předběžného zadržení. Teprve tam, ve střízlivějícím tichu, mu došlo, co provedl. Za pár vulgárních slov ho nečekalo nic menšího než soud.
Za slovní útok na prezidenta Husáka padl exemplární trest. Jan Berger byl odsouzen k čtyřletému podmíněnému vězení. Nepůjdeš sedět, Honzo, pokud budeš sekat latinu – zněl verdikt v překladu do lidské řeči. Musel však nastoupit protialkoholní léčbu.
A ještě před ní strávil 35 dní ve vazbě v Ruzyni. Pět týdnů za mřížemi kvůli jedné opilecké rebelii. Mnozí by se zlomili – vždyť ještě včera mu leželi u nohou fanoušci i mocní papaláši, dokud dával góly. Teď ležel na tvrdé pryčně a zíral do stropu. Co bude dál?
Naštěstí právě v těch nejtěžších chvílích se ukázalo, jak výjimečný ten mladík je. Když ho spoluvězni poznali, z plných plic pustili do světa chorál sparťanských tribun: „Honza není člověk, Honza je bůh!“ A tak zatuchlé vězeňské koridory na okamžik ožily fotbalovou euforií.
Po propuštění z vazby čekal Jana Bergera další boj – tentokrát boj se sebou samým. Alkohol, ten věčný soupeř, musel z kola ven. Pod dohledem lékařů u Apolináře podstoupil tříměsíční odvykací kúru.
Uvědomil si, že pokud se nenapraví, čeká ho brzký konec – nejen kariéry, ale možná i života. Na protialkoholním oddělení v Praze prý nebyl zdaleka jediný známý „pacient“.
A přesto se tam Honza cítil osamělý. O to víc pro něj znamenalo, že ho v léčebně navštěvoval někdejší slavný trenér Václav Ježek, tehdejší kouč Sparty i reprezentace. Ježek sedával u jeho postele, vyprávěl historky z fotbalu a tiše povzbuzoval svého „zlobivého kluka“. Honza dodnes říká, že těch pár měsíců v Apolináři mu nesmírně prospělo.
„Byl to blázinec, ale potřeboval jsem to dostat přes prsty,“ přiznává bez okolků. Naučil se tam něco, co do té doby neznal – pokoru. Léčebna ho vrátila do života. Brzy opět stál na zeleném trávníku, o poznání štíhlejší a tišší. Při návratu na Letnou v roce 1983 ho čekalo bouřlivé přivítání. Když vběhl na hřiště, tribuny vybuchly nadšením a stadionem se rozlehlo staré známé: „Honza není člověk, Honza je bůh!“.
A odpověděl jim nejlépe, jak uměl: hrou. Na hřišti z něj znovu tryskala radost a geniální fotbalové nápady. Technicky brilantní záložník s dirigentskými schopnostmi začal znovu rozdávat radost i přesné přihrávky. Brzy nato přišla odměna. Fotbalový bůh si jej chtěl přivlastnit nadosmrti – a měl bílé královské barvy.
Nabídka z Realu Madrid se zjevila jako blesk z čistého nebe. Psal se rok 1983 a legenda praví, že španělský velkoklub byl ochoten zaplatit za Bergera astronomický milion dolarů, pokud by neváhal a okamžitě emigroval. V komunistickém Československu něco nepředstavitelného. Ta částka mu nedala spát – v hlavě se mu honily vize Bernabéu, záře reflektorů, dresu s královským znakem.
Chtěl to. Každý fotbalista by to chtěl. Real se přece neodmítá. Ale on musel. Honzovi tehdy bylo osmadvacet a dobře věděl, že tady doma by ho nepustili. Za železnou oponou platilo kruté pravidlo: kdo chce ven, musí utéct a nechat vše za sebou. On by musel opustit manželku i dvě malé děti – a netušil na jak dlouho.
„Kdybych emigroval, rok bych nehrál a o dvě děti bych musel žádat přes Červený kříž,“ vysvětloval později. Nikoho z rodiny jsem nechtěl ohrozit. Ta slova řekl jednoduše, bez patosu. Jako by šlo o samozřejmost. A pro něj vlastně šlo. Rodina byla víc než fotbalový sen.
Jan Berger nabídku Realu Madrid odmítl. A dál hrál jako z partesu. Sparťanský záložník byl k nezastavení a do balonu dával všechno srdce. V sezoně 1983–84 doslova exceloval – jako by ho odmítnutý Real vyburcoval k nejlepším výkonům kariéry. Pomohl Spartě k mistrovskému titulu a v roce 1984 byl vyhlášen československým Fotbalistou roku.
Dnes je mu sedmdesát. Vlasy mu prořídly, tvář zdobí vrásky, ale oči… ty neztratily jiskru. V montérkách od barvy byste slavného fotbalistu skoro nepoznali. Živí se poctivým řemeslem – maluje pokoje a těší ho to. S rukama nahoře na štaflích prý zapomíná na čas. „Malířina mě pořád baví a nabíjí,“ říká.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Berger
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2752565
https://www.ruik.cz/za-urazku-prezidenta-husaka-jan-berger-pykal-na-osmdesatky-presto-vzpomina-v-dobrem-dnes-se-spartanska-legenda-zivi-remeslem/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sport-fotbal-jina-liga-bojoval-s-platinim-ale-i-s-alkoholem-spartanska-legenda-sve-bitvy-vyhrala-208330
https://prazsky.denik.cz/fotbal_region/fotbal-jan-berger-historie-sparta-praha-gustav-husak-komunismus-real-madrid.html
https://www.sport.cz/clanek/fotbal-honza-je-buh-spartan-berger-ktery-urazil-prezidenta-odmitl-real-a-dostal-desku-od-eltona-johna-slavi-jubileum-5343408
