Článek
Teprve pár měsíců uplynulo od chvíle, kdy se Iveta Bartošová stáhla ze scény. Léto 1985 pro ni skončilo tragédií – ztratila životní lásku. Její pěvecký partner Petr Sepeši zahynul při autonehodě na železničním přejezdu, a devatenáctiletá Iveta zmizela z pódia plna smutku.
Jenže o rok později stála znovu pod oslnivými světly, tentokrát v úplně jiné roli. Po boku charismatického Petra Hejduka, někdejšího člena legendární rockové skupiny Olympic, se vydala na odvážnou výpravu do světa diskotékového synth-popu. Hejduk dal vale rockové klasice a v roce 1986 založil kapelu nazvanou příznačně Balet.
Proč Balet? Možná chtěl zdůraznit eleganci a ladnost nové hudby – anebo prostě šokovat. Každopádně to byl riskantní krok. Petr Hejduk měl v té době 37 let a za sebou pestrý hudební osud. Koncem 60. let hrával s Golden Kids, ale tuhle slibnou kapelu smetla normalizační cenzura, když úřady zakázaly zpěvačce Martě Kubišové vystupovat.
Od roku 1971 pak Hejduk patnáct let bubnoval v Olympiku po boku Petra Jandy – stál pevně na vrcholu československé rockové scény. Přesto v sobě cítil neklid. V polovině 80. let ho unavily stokrát vyzkoušené rockové rytmy a zatoužil po něčem novém.
Synťáky, automatické bicí, moderní disco zvuk – to byla vlna, která v západním popu dominovala. A i za železnou oponou rostla generace hudebníků, kteří chtěli zkusit elektroniku. Petr Hejduk se rozhodl, že se stane jedním z nich. Odešel z Olympicu a během pár měsíců dal dohromady vlastní projekt.
Kapela Balet se zrodila na začátku roku 1986 a Hejduk do ní přizval o generaci mladší tváře: zpěváka Jindřicha Malíka a talentovanou Ivetu Bartošovou.
Pro Ivetu to byla druhá šance. Po smrti Sepešiho uvažovala, jestli se ke zpívání vůbec vrátit. Nabídka od ostříleného hudebníka, jakým byl Hejduk, přišla nečekaně. Balet sliboval něco nového – únik od bolestných vzpomínek i příležitost vystoupit ze stínu tragického dua.
Co si asi tehdy myslela? Měla strach, že synth-pop je jen prchavá móda? Nebo ji lákalo experimentovat? Každopádně do toho šla. Petr Hejduk společně s legendárním textařem Zdeňkem Rytířem pro ni připravili píseň – energickou, hravou, trochu naivní. Jmenovala se „Hej, pane diskžokej“.
Byla to jednoduchá diskotéková vypalovačka s chytlavým refrénem o dívce na tanečním parketu a dotěrném DJovi. Ironií osudu text obsahoval větu „táhne jí na dvacet“ – a právě tolik bylo i samotné Ivetě, která píseň nazpívala. Když skladba zazněla poprvé, způsobila malou senzaci.
Syntezátory, elektrické bicí, odlehčený text – to vše v podání mladé krásné zpěvačky, kterou doprovázel zkušený hudebník. Československé publikum, zvyklé dosud spíš na pop ve stylu orchestru a kytar, najednou slyšelo moderní sound západního střihu. Balet se rychle proslavil právě touhle písní.
Z nenápadného experimentu se přes noc stal jednohitový zázrak. „Hej, pane diskžokej“ znělo z rádia, na diskotékách i v televizních hitparádách. Ta melodie definovala zvuk československého léta 1986 – optimistická, syntetická, s nádechem futurismu.
Úspěch ovšem netrval dlouho. Sláva jednoho hitu může být pomíjivá a u Baletu to platilo dvojnásob. Ještě než stihla kapela plně rozvinout (a mít svoje první vystoupení) svůj potenciál, přišla rána z čistého nebe.
Iveta Bartošová dostala nabídku od producenta Františka Janečka přidat se ke skupině Kroky – zavedenému popovému souboru, který sliboval větší popularitu a zázemí. Pro mladičkou zpěvačku to byla životní šance, jak pokračovat v kariéře na vrcholné úrovni (a možná i jak se odpoutat od bolesti spojené s Baletem a vzpomínkami na Sepešiho).
A tak jednoho dne oznámila, že končí. Její odchod byl náhlý a nečekaný. Petr Hejduk a Jindřich Malík zůstali jako opaření – jejich zářivá hvězda právě zmizela pryč. Balet stál na prahu slávy, ale přišel o hlavní tvář.
Co teď? Hejduk se nevzdal. Okamžitě se rozhlížel po náhradě, aby projekt udržel při životě. Tou náhradou se stala Blanka Šrůmová, jednadvacetiletá zpěvačka s výrazným hlasem (později proslula v rockové kapele Tichá dohoda). Šrůmová se k Baletu připojila v létě 1986 tak rychle, že už na vůbec prvním koncertu kapely v kolínském divadle stála na pódiu ona místo Ivety.
Publikum si možná ani nestihlo uvědomit, že původní zpěvačka chybí – Balet dál hrál svůj synth-pop, jako by se nic nestalo. Hejduk zpíval vokály a hrál na bicí, Malík sdílel s Blankou pěvecké party. Navenek bylo vše v pořádku. Uvnitř ale možná zůstala hořkost.
Hejdukovi se už podruhé v životě rozpadla kapela pod rukama dřív, než mohla dozrát – poprvé to byli Golden Kids, teď Balet. Přesto pokračoval s odhodláním, ještě tři roky skupinu udržel v chodu.
Balet koncertoval po sálech a kulturních domech po celé republice. Vydal přes dvacet singlů, z nichž některé se dočkaly slušného ohlasu. Dokonce roku 1988 spatřilo světlo světa i první a jediné album s optimistickým názvem Někdo bude tě mít rád. Jenže žádná další píseň už nezopakovala fenomenální úspěch diskžokeje.
Sestava procházela změnami: na jaře 1987 odešel zpěvák Jindřich Malík. Trio se tak scvrklo na duo. Hejduk a Šrůmová se snažili dál, ale i Blanku lákal jiný osud. Na podzim 1988 odjela kapela Balet na zájezd do Sovětského svazu, hrát pro tamní publikum. Možná doufali, že v zahraničí prorazí. Opak se stal pravdou – po návratu Šrůmová oznámila, že končí a přechází do jiné skupiny.
Pro Balet to byla poslední kapka. Petr Hejduk se ocitl znovu na začátku a tentokrát už neměl sílu pokračovat. Po různých pokusech obnovit sestavu to vzdal. Koncem roku 1988 kapela Balet definitivně zanikla.
Zbyla po ní vzpomínka v podobě jednoho velkého hitu. Jednohitový zázrak – tak se někdy s určitou nostalgií označují projekty, které zazářily a pohasly. V případě Baletu a „Hej, pane diskžokej“ to platí dokonale. Ta píseň se stala symbolem jedné krátké epochy.
Když ji dnes slyšíte, možná si vybavíte osmdesátá léta: lesklé legíny, disko-koule na stropech, fronty na banány a pomádu na vlasy. Je v ní zakletý kus nevinnosti i kýče té doby. A také osud dvou lidí, kteří se na okamžik profesně setkali, aby se jejich cesty zase dramaticky rozdělily.
Iveta Bartošová se po odchodu z Baletu okamžitě vyhoupla na vrchol československé pop music. František Janeček pro ni měl připravený hit „Léto“, se kterým triumfovala v roce 1987 na festivalech i v rádiu. Z Ivety se stala zbožňovaná popová princezna konce 80. let – vyprodávala haly, sbírala Zlaté slavíky a jeden čas to vypadalo, že její hvězda už nemůže zhasnout.
Našla si nového životního partnera, skladatele Ladislava Štaidla, a její sólo kariéra jen kvetla. Jen málokdo tehdy tušil, jaké bouře se odehrávají v jejím soukromí. Pohádka totiž měla odvrácenou tvář. Po revoluci v 90. letech Iveta bojovala s osobními démony – prožila bolestné rozchody, konflikt s médii, které ji pronásledovaly na každém kroku, i psychické potíže.
Veřejnost v bulváru sledovala její pády, léčby závislostí, skandální aféru s únosem roku 1994 i další smutné kapitoly jejího života. Z kdysi zářivé hvězdy se stala zranitelná žena, jejíž soukromé trápení se probíralo více než její hudba.
Přesto se znovu a znovu zvedala a snažila se zpívat dál – jako by chtěla navázat na ten bezstarostný rytmus svého prvního hitu. Až nakonec došly síly. Krátce po 48. narozeninách spáchala Iveta Bartošová sebevraždu skokem pod vlak.
A co Petr Hejduk? Ten se po rozpadu Baletu vydal zcela jinou cestou. Když v roce 1988 zabalil syntezátory do krabic, učinil zásadní rozhodnutí: opustil hudební svět. Možná v tom byl hořký pocit zklamání, možná prosté vyčerpání. Petr totiž od mládí nosil v srdci ještě jeden sen – stát se zdravotníkem.
Hudba ho proslavila, ale zřejmě mu nepřinesla naplnění, po jakém toužil. Ve čtyřiceti letech tedy obrátil list. Zapsal se do zdravotnického kurzu, vystudoval potřebné minimum a v roce 1990 začal pracovat jako řidič-záchranář u pražské záchranné služby. Z rockového showbyznysu rovnou do sanitky – ta představa vypadá neuvěřitelně, ale přesně tohle se stalo.
V polovině 90. let Petr onemocněl rakovinou. Bojoval statečně, stejně neokázale jako žil, ale nemoc byla silnější. 10. května 1995 Petr Hejduk v Praze zemřel, nebylo mu ani 46 let. Na jeho počest vydal Olympic ještě téhož roku vzpomínkové album s výběrem písní, které Petr pro kapelu složil.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Balet_(hudebn%C3%AD_skupina)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Hejduk
https://vysocina.rozhlas.cz/petr-hejduk-dal-prednost-zdravotnictvi-7147286
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/107548/20-let-od-krute-smrti-bicmana-olympicu-petra-hejduka-45-nenavist-s-jandou.html
