Článek
Tereza, tmavovlasá nadšenkyně do horské turistiky, dřív mívala chuť vyrazit na výšlap za každého počasí. Když potkala sportovně založeného Martina, došlo jí, že spolu mohou trávit spoustu času aktivně a bez kompromisů. „Byl pozorný, galantní a vždycky trval na tom, že mi pomůže se zavazadly nebo přidrží dveře. Dneska už to moc mužů nedělá,“ říká s nostalgií.
Vedli spolu nádherný život: výpravy do hor, cestování, nekončící zábava. Nikdy se nehádali, vše se zdálo dokonale sladěné. „Připadala jsem si jako princezna, psal mi, zajímal se o každý detail mého dne. Neuměla jsem si představit, že bych mohla být šťastnější,“ vzpomíná Tereza. Následovala svatba, všechno běželo rychle a hladce.
Jakmile si ale Tereza začala představovat rodinu, její nadšení dostalo těžkou ránu. Martin se ukázal jako naprostý odpůrce dětí. „Rozhodl se, že mu to zničí svobodu. Vysvětlovala jsem mu, že bychom s dětmi zvládli skoro stejné aktivity, ale on byl rezolutně proti. Prosila jsem, hrozila, nic. Ani milimetr ústupku,“ přiznává smutně.
V zoufalství se Tereza rozhodla jednat. Našla si muže, který netušil, k čemu ho využije. „Dvakrát jsme se vyspali a pak jsem se cítila opravdu hrozně. Přestala jsem to dělat. Naštěstí jsme se pak s Martinem opili a já prášky neřešila. O pár týdnů později jsem zjistila, že čekám miminko,“ říká potichu. Mohlo být Martinovo, anebo taky ne.
Nikdo kromě Terezy nezná pravdu. „Dcera je jen naše, tečka. Nebudu to otevírat, a doufám, že se nikdy nic neprovalí. Udělala jsem to z obrovského zoufalství a musím s tím žít,“ uzavírá.
