Článek
Sylvester Gardenzio Stallone se narodil 6. července 1946 v newyorské čtvrti Hell’s Kitchen jako prvorozený syn přistěhovalce z Itálie a americké astroložky. Při komplikovaném porodu lékaři museli použít kleště, čímž nechtěně poškodili nerv v jeho obličeji.
Chlapeček ochrnul na spodní část levé tváře a zůstaly mu pokleslé ústní koutky a nezřetelná řeč. Už od první třídy okusil krutost okolí – děti se smály jeho zvláštnímu vzhledu a sykavé mluvě. Ve škole byl tím divným klukem, kterému se ostatní posmívají nebo se mu vyhýbají. Sylvester si brzy uvědomil, jaké to je být otloukánkem.
Rodina Stallonových patřila k těm, které věčně bojují s penězi. Často se stěhovali, otec zkoušel podnikat jako holič a matka provozovala malé ženské fitness studio. Domov sužovaly hádky a nejistota. Rodiče se nakonec rozvedli, když bylo Sylvesterovi jedenáct.
Na čas musel chlapec do pěstounské péče, jindy bydlel u příbuzných – dětství trávil rozkročený mezi různými světy, ale nikam doopravdy nepatřil. V patnácti letech utekl od přísného otce zpět k matce do Filadelfie, v duši zmatek a pocit, že je na všechno sám.
Ve škole se z něj stal rebel. Bojoval s autoritami, pral se se spolužáky, jako by si tím chtěl vynutit respekt, který mu okolí upíralo. Učitelé nad ním lámali hůl – jeden školní poradce jeho matce údajně řekl, že „váš syn se hodí tak leda k obsluze třídicího stroje nebo jako pomocník u výtahu“.
Sylvester slyšel, že z něj nic nebude, a v srdci cítil tichý vzdor. Miloval filmové hrdiny a tajně snil o tom, že jednoho dne bude jako oni – statečný, obdivovaný, někdo. Jako malý chlapec dokonce zkusil napodobit komiksového Supermana: přivázal si na krk prostěradlo jako plášť a vyskočil z okna, přesvědčený, že dokáže létat.
Málem ho to stálo život. Náraz na tvrdý chodník ho zanechal potlučeného, ale živého – a s poznáním, že zázraky se nedějí samy od sebe.
Od raného věku se učil spoléhat jen sám na sebe. Aby se ubránil šikaně, začal posilovat tělo i sebevědomí – zkoušel box, hrál fotbal a objevoval kouzlo herectví. Právě sport a divadlo mu nakonec otevřely dveře ke vzdělání: získal stipendium na americké škole ve Švýcarsku a poté studoval herectví na univerzitě v Miami.
Knihy a trénink však nedokázaly zaplašit pochybnosti. V nitru zůstával tím komplexovaným klukem, kterého všichni podceňují. A právě tahle vnitřní nejistota ho poháněla – potřeboval světu dokázat, co v něm je.
Koncem 60. let odhodil rodné jméno Sylvester a zvolil přezdívku „Sly“. Odjel do New Yorku zkusit štěstí jako herec. Realita ho však brzy srazila na kolena. Práce nebyla, peníze docházely. Mladík s uhrančivým pohledem a vyrýsovanými svaly se živil, jak se dalo – drhnul lví klece v zoo, pracoval jako uvaděč v kině (odkud ho vyhodili, když prodával lístky načerno), dělal vrátného v divadle.
Když nebylo zbytí, přijal i krajně ponižující nabídku: za 200 dolarů natočil laciný erotický film Večírek u Kitty a hřebců. „Byl jsem na úplném konci provazu – buď vezmu tu roli, nebo někoho vyloupím,“ vzpomínal později na zoufalé rozpoložení.
Drobných štěků si zahrál několik, mihnul se třeba ve filmu Woodyho Allena Banáni (1971) jako pouliční zlodějíček. Dokonce zkoušel konkurz na malou roli v prvním Kmotrovi, ale neuspěl. Každý nezdar jako by mu našeptával, že posměváčci měli pravdu.
Roku 1974 se oženil se svojí přítelkyní Sashou, která ho do té doby finančně podporovala jako servírka. Teď však byli oba na dně. Stallone neúspěšně obcházel konkurzy a mezitím zoufale psal vlastní scénáře v naději, že prorazí aspoň jako scenárista. Jenže nikdo o jeho texty nestál.
Peníze došly. V návalu zoufalství Sylvester dokonce prodal šperky své ženy, jen aby získal pár stovek na nájem a jídlo. Ani to však nestačilo a manželé přišli o střechu nad hlavou.
Mrazivou zimu 1975 strávil Stallone na ulici – tři noci přespal na lavičce v autobusovém terminálu Port Authority v New Yorku. Hladový, zmrzlý a zapomenutý od světa přemítal, jestli tahle ponižující anabáze má vůbec smysl. Co si počít člověk, který už nemá vůbec nic?
Jeho nejhorší chvíle nastala, když se rozhodl prodat i svého psa. Butkus byl možná jen chlupatá koule s velkýma očima, ale pro Stalloneho představoval rodinu, kterou neměl. Teď už však ani toho psa nemohl uživit.
A tak došlo na scénu z počátku našeho příběhu: zoufalý mladík na rohu ulice za pár dolarů odevzdal milovaného pejska do cizích rukou. Když Sylvester ustupoval do tmy, připadal si poražený. Netušil, že osud pro něj chystá nečekané kolo obratu.
Jen o pár týdnů později seděl Stallone zhroucený u televizní obrazovky. Z televize se ozýval bouřlivý aplaus. 24. března 1975 v Clevelandu právě probíhal boxerský zápas mezi Muhammadem Alim a prakticky neznámým outsiderem jménem Chuck Wepner.
Sylvester sledoval, jak otloukánek Wepner vzdoruje slavnému šampionovi – nikdo mu nedával šanci, ale on stále bojoval dál a dokonce dokázal Aliho poslat k zemi. Stallone v tom souboji viděl sám sebe.
Něco se v něm pohnulo. Ještě tu noc horečně popadl papír a začal psát příběh o chudém boxerovi z Filadelfie, který dostane šanci utkat se s mistrem světa. Psal téměř dvacet hodin v kuse. K ránu ležel na stole první návrh scénáře filmu Rocky.
S hotovým scénářem obcházel filmová studia a nabízel svůj příběh outsidera. Brzy se ozvala produkční společnost s nečekanou nabídkou – chtěli scénář koupit za 125 000 dolarů. Pro Stalloneho, který neměl v kapse ani na nákup jídla, to byla závratná suma. Mělo to jen jeden háček.
Studio hodlalo obsadit do hlavní role profesionálního herce, nějakou zavedenou hvězdu. Sylvester Stallone, neznámý a chudý autor s ochrnutým rtem, pro ně nepřicházel v úvahu. Stallone však trval na tom, že bude hrát hlavního hrdinu – Rockyho Balbou – sám. Byla to drzá podmínka, která šéfy studia popuzovala. Řekli mu rezolutní ne.
Následovalo období nervózního vyčkávání. Stallone, ač na mizině, odmítl ustoupit. Odmítl 125 000 dolarů. Za pár týdnů přišla nová nabídka: 250 000 dolarů za scénář, ale pořád bez něj v hlavní roli. Znovu zavrtěl hlavou. To už si producenti klepali na čelo – ten chlap se zbláznil. Vždyť nemá nic!
Třetí nabídka šokovala i samotného Stalloneho: 350 000 dolarů za příběh, kterým by se však navždy vzdal role Rockyho. Tolik peněz v životě pohromadě neviděl. Přesto se podíval manažerům do očí a řekl: ne. Raději zůstane chudý scenárista, než aby se vzdal svého snu stát se Rockym. V té chvíli to bylo vše, co měl – a on to nehodlal prodat.
Studio nakonec povolilo. Sice značně přiškrtili rozpočet, ale souhlasili, že Stallone ztvární hlavní roli, když tím ušetří za drahého herce. Za scénář mu zaplatili pouhých 35 000 dolarů, ale on v něm mohl hrát. Pro Sylvestera to znamenalo jediné: dostal šanci, jakou mají možná jen hrdinové z filmu.
On ale v té euforii myslel na jediné. Butkus. Jeho věrný pes, kterého kdesi v zapadlé newyorské čtvrti prodal za pár dolarů, teď musí dostat svůj šťastný konec také.
Stallone se po návratu do New Yorku vydal k onomu obchodu a tři dny postával na chodníku, čekaje, až se objeví muž, co koupil Butkuse. Když ho konečně vypátral, nastal další souboj nervů: nový majitel psa nechtěl vydat. Sly mu nabídl 100 dolarů, pak 500 – nakonec musel zaplatit 3 000 dolarů, více než šedesátkrát tolik, než za kolik Butkuse prodal!
K tomu přidal ještě slib malé role ve svém chystaném filmu. Teprve pak mohl obejmout svého psa znovu.
Pustil se do práce s nasazením, které ohromilo celý štáb. Rocky měl premiéru v prosinci 1976. Z malého, téměř nezávislého filmu se stal zázrak: při rozpočtu necelý milion dolarů vydělal po světě přes 225 milionů.
Publikum zvedal ze sedadel aplaus stejně bouřlivý, jako slyšel Stallone z televize onoho večera při zápase Ali–Wepner. Sly, jak mu přezdívali, se přes noc proměnil z neznámého chudáka v nejskloňovanější jméno Hollywoodu.
Rocky získal tři Oscary (včetně ceny za nejlepší film) a Stallone si vysloužil nominace za hlavní roli i scénář. Příběh outsidera triumfoval – a s ním i muž, který ho stvořil.
Stallone měl světu co dokazovat – a po úspěchu Rockyho už mohl. V následujících letech napsal a natočil dalších pět pokračování příběhu Rockyho Balboy a každé z nich si našlo vděčné publikum. Zrodil také novou ikonickou postavu: traumatizovaného veterána Johna Ramba ve filmu Rambo: První krev (1982) a jeho dalších pokračováních.
Během 80. let se Sylvester Stallone stal symbolem akčního filmu a jednou z nejlépe placených hollywoodských hvězd. Jeho svalnatá postava a odhodlaný výraz zdobily plakáty po celém světě – představoval nezdolného hrdinu, který se sám postaví celé armádě, když je třeba.
Filmy se jmény jako Cobra, Tango a Cash, Demolition Man či Specialista lámaly kasovní rekordy a z „Slye“ učinily multimilionáře. Říkalo se o něm, že je poslední velký mohykán akčního žánru – muž, který pět dekád v kuse dokázal plnit kina svými filmy.
Jenže žádná hvězda nezáří věčně. Na přelomu 80. a 90. let začal Stallone narážet na limity svého zaškatulkování. Chtěl se prosadit i jako seriózní herec, ale volba projektů nebyla šťastná. Doby, kdy fanoušci hltali každý jeho akční kousek, pomalu odezněly. V 90. letech se Sylvester pokoušel o komedie (Stůj, nebo maminka vystřelí!) či rodinné filmy, ale nesetkal se s úspěchem.
Jeho někdejší rival Arnold Schwarzenegger zažíval podobný úpadek zájmu a akční žánr celkově upadal. Koncem 90. let se Stallone ocitl mimo hlavní zájem. Několik jeho filmů propadlo tak, že putovaly rovnou na video, bez kinopremiéry. Hollywood začal mladšího z akčních titánů odepisovat – zdálo se, že jeho éra skončila.
Sylvester Stallone se však nikdy nepřestal prát. Když už ho filmový průmysl pomalu odepisoval, vytáhl své dvě největší zbraně: Rockyho a Ramba. V roce 2006, po více než dvaceti letech od posledního dílu, se ještě jednou oblékl do šedé teplákové soupravy a vyběhl legendární schody filadelfského muzea jako stárnoucí Rocky Balboa.
Snímek o zestárlém boxerovi, který se ještě jednou postaví do ringu, působil jako elegické rozloučení – ale také jako Stalloneho vlastní zpověď. Kritika i diváci přijali Rockyho Balbou s dojatým potleskem.
O dva roky později ještě vzkřísil i svého druhého hrdinu ve filmu Rambo: Do pekla a zpět (2008) – a opět slavil úspěch. Jako by se sám Stallone musel vrátit k postavám, které ho kdysi proslavily, aby znovu našel svou sílu.
Nová generace ho poznala díky akční týmové sérii The Expendables: Postradatelní (2010–2014), kde spojil síly s dalšími veterány žánru a z nostalgie vykřesal zábavnou podívanou. A pak se stalo něco nečekaného: Rocky Balboa se dočkal znovuzrození v kritiky ceněném filmu Creed (2015).
Stallone tentokrát nestál v ringu, ale zahrál si stárnoucího trenéra – a podal jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry. Za roli mentora mladého boxera získal Zlatý glóbus a nominaci na Oscara.
Ne všechny bitvy však Stallone vyhrál. Úspěch série Creed sice přinesl uznání, ale také nečekanou hořkost. Ačkoli Rockyho stvořil on, práva na postavu kdysi dávno prodal a nyní už do směru série nemá co mluvit. Když tvůrci oznámili, že ve třetím pokračování Creeda Rocky vůbec nevystoupí, Stallone to nesl těžce. “
Vzali mi mého Rockyho,“ posteskl si v médiích a otevřeně kritizoval rozhodnutí producentů. Byla to možná poslední lekce drsného filmového byznysu.
Stalloneho životopis je plný zlatých momentů a comebacků, ale v pozadí těch oslnivých triumfů se odehrávaly i osobní tragédie. Sláva a bohatství nezmohou nic proti ranám osudu, které dopadají do nejcitlivějšího místa – na rodinu.
Sylvester byl třikrát ženatý a dvě z jeho manželství skončila bolestným krachem (první se Sashou Czack v roce 1985, druhé s herečkou Brigitte Nielsen o dva roky později). Tlak slávy a vlastní chyby si vybraly daň na vztazích. Teprve napotřetí našel klid po boku bývalé modelky Jennifer Flavin, s níž má tři dcery. Ale ani rodinné štěstí nebylo bez mráčků.
Jeho prvorozený syn Sage (ze svazku se Sashou) vyrůstal ve stínu otcova jména a zkoušel se prosadit jako herec. Otcem a synem dokonce ve filmu Rocky V ztvárnili dvojici – skutečný Sylvesterův syn tam hrál syna filmového Rockyho. Jenže život nepsal tak líbezný scénář.
V červenci 2012 zasáhla Stalloneho rána, proti níž byl bezmocný: Sage Stallone byl nalezen mrtev ve věku 36 let. Pitva odhalila vrozené srdeční onemocnění; mladý muž zřejmě zemřel pokojně ve spánku. Pro Sylvestera se však v tu chvíli zhroutil svět.
Přijít o dítě – to je bolest, kterou žádný rodič nečeká a nemůže pochopit. Už o dvě desítky let dříve přitom Stallone čelil jiné těžké zkoušce v roli otce. Jeho druhorozený syn Seargeoh, narozený v roce 1979, byl ve svých třech letech diagnostikován s autismem.
Tahle celoživotní starost o zranitelné dítě jej poznamenala a možná i zjemnila – za tvrdou skořápkou akčního hrdiny se skrýval milující otec, denně bojující malý velký boj za lepší život svého syna.
Dnes je Sylvester Stallone ve svých 79 letech mužem, který poznal vrcholy slávy i propasti smutku. Stále tvoří a odmítá odejít do hereckého důchodu – nedávno zazářil v televizním seriálu Tulsa King jako stárnoucí mafián, čímž opět překvapil kritiky i fanoušky.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Sylvester_Stallone
https://www.expresfm.cz/kultura/posledni-akcni-mohykan-proc-je-sylvester-stallone-milackem-davu-uz-50-let/
https://www.britannica.com/biography/Sylvester-Stallone
https://totalrocky.com/articles/sylvester-stallone/
https://abc7ny.com/post/how-sylvester-stallone-went-from-homeless-actor-to-hollywood-star/1204319/
https://www.espn.com/page2/s/stallone/011207.html
https://www.forbes.com/sites/tomward/2017/08/29/the-amazing-story-of-the-making-of-rocky/
