Článek
Jako otec dcery v nejtěžším IV. stupni závislosti jsem věřil, že digitalizace státní správy přinese zjednodušení. Místo toho jsme v dubnu 2026 narazili na realitu tzv. Superdávky. Systém, který měl pomáhat, se v praxi chová jako represivní aparát, který trestá rodiny za sebemenší snahu o soběstačnost.
Práce jako finanční sebevražda
Moje manželka pracuje na poloviční úvazek (DPČ) s měsíčním příjmem kolem 10 500 Kč. Podle logiky „motivačního“ systému Jenda nám stát za tuto aktivitu zkrátil dávky o zhruba 6 000 Kč.
Po zaplacení daní a nákladů na cestu do práce tak rodině zbývají drobné. Stát de facto konfiskuje 60 % výdělku pečující osoby. Namísto podpory vytváří systém pro rodiny s handicapovanými dětmi existenční past: buď nebudete pracovat vůbec, nebo vás stát za každou vydělanou korunu drasticky zdaní skrze krácení pomoci.
Absurdní rady ombudsmana
Když jsme upozornili na to, že státem nastavený paušál na energie (4 620 Kč) je pro domácnost s těžce postiženým člověkem zcela nereálný, přišla od Veřejného ochránce práv odpověď, která popírá základy práva. Bylo nám doporučeno hradit zvýšené náklady na energie z Příspěvku na péči.
Je to rada ve stylu „máš hlad? tak si šlohni v samošce rohlík“. Příspěvek na péči je ze zákona určen výhradně na zajištění pomoci postižené osobě, nikoliv na platby dodavatelům elektřiny. Ministerstvo práce a sociálních věcí mi v oficiálním vyjádření potvrdilo, že takové použití peněz je nepřípustné.
Máme zde tedy stav právní nejistoty: nejvyšší právní autorita v zemi (ombudsman) radí postup, který ministerstvo označuje za protiprávní. Na upozornění o tomto rozporu už úřady měsíc mlčí.
Východní gubernie v srdci Evropy?
Rozdíl mezi civilizovanou zemí a východní gubernií je v tom, jak stát přistupuje k lidem, kteří za něj odvádějí nejtěžší práci – péči o lidi s nejtěžším postižením. My v rodinách zajišťujeme 70 % sociálních služeb. Šetříme státu miliardy za ústavní lůžka.
Odměnou je nám systém, který neumí zohlednit reálnou spotřebu energií u IV. stupně závislosti a který trestá matky za to, že chtějí pár hodin denně pracovat.
Dokud bude stát vzkazovat pečujícím, že mají „krást“ z příspěvku na péči, aby zaplatili topení, nemůžeme mluvit o moderním sociálním systému. Můžeme mluvit jen o aroganci moci, která se schovává za digitální aplikaci.
Poznámka pro čtenáře: Všechna uvedená data a rozpory v tvrzení státních orgánů mám doložena konkrétními čísly jednacími z korespondence s MPSV a Kanceláří veřejného ochránce práv.
