Článek
Matriky zemřelých jsou jedním ze tří druhů matrik - zbývající dva jsou matriky narozených a oddaných. Příčina úmrtí do nich byla povinně zapisována od roku 1784, kdy proběhly josefínské reformy. Tehdy také došlo ke sjednocení podoby zápisů, protože bylo nařízeno vedení v jednotném formuláři.
Až do druhé poloviny 19. století byly zpravidla příčiny úmrtí uváděny od pohledu. Zemřelého totiž nevyšetřoval lékař, ale kněz nebo někdo z důvěryhodných sousedů (rychtář, konšel atd.), případně někdo z rodiny, kdo u úmrtí byl. Základní informace o zemřelém byly sepsány na malý kousek papíru a posléze přepsány do matriky.
Ohlášení úmrtí Anežky Netoličkové z roku 1828
V období před rokem 1784 byla příčina úmrtí do matrik zapisována jen výjimečně. O to cennější jsou pak zápisy, kde tyto informace najdeme. A právě matrika farnosti Mýto s číslem 2 z let 1706 až 1741, uložená v plzeňském Státním oblastním archivu, takové zápisy obsahuje.
Pojďme se podívat na ukázku záznamů, které v této matrice najdeme:
Z Mýta 23. října (1729) pochován chlapec jménem Jan otce Jana Velinskýho, který když po zahradě chodil a koně tam byli, jeden jej udeřil a hned za mrtvého vzat jest, stáří 6 let, druhého dne pochovaný.
Z Holoubkova 11. dubna (1730) pochovaní dva chlapci, jeden jménem Konrád a druhý Martin, stáří první 3 léta a druhý 7 let, kteří když v huti u pece byli, struska vyběhla a je všechny popálila. Takže do druhého dne zemřeli. Otce Vojtěcha Šmolíka, přidavače holoubkovského.
Ze Zaječova 17. října (1741) pochován chlapeček Václav, který u huti do hlubokého potoku spadl a se utopil, otce Jana Fayfra, mateře Mařeny, stáří 7 let.
Nehody se stávaly, ovšem říká se, že nejhorší je smrt z vyděšení. Naše předky přitom vyděsilo ledacos, jak můžeme číst v následujících záznamech:
Z Mejta 9. února (1731) pochován František Kheler, mládenec, řeznický tovaryš, stáří 20 let, povídal, že viděl cikány u Hlubokého rybníka, jdouce z Cheznovic, tak leknouce se jich se rozstonal a druhého dne umřel. Poslední slovo, které od sebe slyšeti dal, bylo „ó nešťastní cikáni!“
Z Kařízka pochovaný 7. května (1731) Jakub Kaše, sedlák, stáří 28 let. Povídal, že jemu jakýsi pták vletěl mezi nohy blíž krchova svatého Štěpána, z toho leknutí se položil a zemřel.
Bylo také záhodno dávat pozor na to, co jíte. Rozhodně nebylo dobré jíst maso z krávy, která měla hlízu, tedy buď nějakou formu nádoru, nebo cizopasníka.
Z Cheznovic pochovanej Prokop Huml, konšel cheznovský, stáří 80 let. Týž stařec zabil krávu, která hlízu měla, to maso jedl a prskaře se na něm vyrazily a černé karbunkuly a tak než jsem do Cheznovic dojel a jemu Pána Boha přines, zemřel.
Mezi rizikové životní události patřily i porody a těhotenství, a to jak pro dítě, tak pro rodičku:
Z Těškova 21. dubna (1728) pochována Sabina Cafourková, která k porodu pracující umřela a z mrtvé dítě narozené a zdravé křtěno od Jeho Milosti pana faráře, se všema ceremoniema v kostele, stáří ta Cafourková 43 léta byla.
Z Kařízka 20. listopadu (1731) pochována Magdalena, manželka Matěje Křikavy, rychtáře, stáří 50 let, umřela i s plodem, a to po 7. dítěti.
Z Cheznovic (v květnu 1731) pochováno dítě Doroty, dcery Matěje Humla, osoby padlé, kteréžto dítě od polovic mrtvé na svět přišlo a sotva křtu došlo.
Z Mýta (v květnu 1731) pochována Kateřina Paumová, stáří 33 let, která po porodu zemřela.
Z Olešný 20. května (1741) usnula v Pánu Kateřina Ječmenová, která malé nemluvňátko porodit nemohla, a tak i s ním zesnout musela, stáří 30 let.
Svůj podíl si vybíral i věk, někdy ovšem ve zcela nevhodný moment:
Z Těškova 13. ledna (1732) pohřbena Ludmila Jedličková, stáří 75 let, která 50 let s manželem v manželství pozůstávala a když druhé oddavky a benedicti dosáhnouti chtěla a k tomu se skutečně strojila, umřela.
V matrice najdeme i těžké ublížení na zdraví - a bylo by zajímavé zjistit, zda byl viník potrestán, nebo unikl bez trestu.
Z Mýta pochované děvčátko Marie, otce Tomáše Belšána, mateře Sabiny, staré 4 dny, které Jeho Milost pan farář na stole křtil na faře, neboť fořt těškovskýy natrefíce v lese ženu těhotnou houby sbírati, ji pral a mlátil, která přijdouce domů ztlučená nedošlé dítě ihned porodila, které zázračně čtyři dny živo bylo, neboť pídi velké nebylo.
Píď měřila asi 20 centimetrů, jednalo se tedy o velmi předčasně narozené dítě. Skutečnost, že takové dítě přežilo čtyři dny, byla v té době za zázrak považována zcela oprávněně.
No a v neposlední řadě najdeme i zmínku o nemoci, o které se jinak moc nemluvilo:
Z Medového Újezda 15. května (1739) pochován Jan Bárta, sedlák, kterého Francouze a rak tak sežrali, že jemu zuby a všechno v hubě viděti bylo, i několikrát ve své nemoci pobožně se zpovídal, k smrti strojil a velebnou svátost přijímal a po dlouhé nemoci zemřel, stáří 51 rok.
Kdepak se asi Jan Bárta francouzskou nemocí, tedy syfilidou, nakazil? Snad na vojně? Nebo si tento nepěkný suvenýr přinesl od některé padlé ženy z okolí? Škoda, že na tyhle otázky v matrice odpověď nenajdeme…
