Třetí vojenské mapování

Válka roku 1866 byla z hlediska rakouské monarchie katastrofa. Více než 130 tisíc padlých, ztráta některých území a mocenského postavení, vznik Rakouska-Uherska…

Armádní velitelé po válce prohlašovali, že se nemohli spolehnout na mapy druhého vojenského mapování, protože byly zastaralé a řada podstatných informací v nich nebyla uvedena. Ani s lepšími mapami by nejspíše válka nedopadla pro Rakousko o mnoho lépe, nicméně výtky byly přijaty a ministerstvo války rozhodlo v roce 1868 o provedení nového vojenského mapování celé monarchie.

Téhož roku byly vydány první instrukce pro provedení mapování, které byly na základě zkušeností z terénu postupně zpřesňovány, až byla v roce 1875 vydána finální podoba instrukcí.

Mapování probíhalo v celé monarchii v letech 1869 až 1885, na našem území od roku 1876 do roku 1879. Stav krajiny se od druhého vojenského mapování velmi výrazně změnil - největší podíl na tom měl průmyslový růst, který byl asi nejvýraznější právě v našich zemích, a to jak v Čechách, tak na Moravě a ve Slezsku. Když se podíváme například na Karvinsko, rozdíly jsou skutečně obrovské.

Bylo rozhodnuto, že mapování proběhne v měřítku 1:25 000, pro města a místa vojenského významu pak v měřítku 1:12 500. Zároveň byly využity již existující triangulační body, které vznikly v rámci mapování stabilního katastru.

V průběhu mapování bylo zjištěno, že část předchozích měření není pro nové mapy použitelná, hlavně co se týkalo nadmořské výšky. Proto bylo rozhodnuto o provedení kompletní revize a nové zaměření. Zajímavé je, že i tak došlo při měření k poměrně velkým odchylkám.

Nakonec byly zhotoveny mapové listy podle lichoběžníkové sítě o velikosti 30‘ zeměpisné délky a 15‘ zeměpisné šířky v měřítku 1:75 000 (tzv. speciální mapy), přičemž každý z těchto listů byl rozdělen na čtyři topografické sekce v měřítku 1:25 000. Každá topografická sekce pak byla rozdělena ještě na čtyři vyměřovací listy.

Mapy obsahují širokou škálu informací - najdeme zde vyznačená města, vesnice, samoty, silnice, cesty, železniční tratě, vodní toky a plochy, bažiny, zdroje pitné vody…

Samozřejmostí byly body, které mohly být důležité pro orientaci v terénu, jako kříže nebo kapličky u cest. V mnohém tyto mapy připomínají svou podrobností dnešní turistické mapy.

Na mapách nebyly použity vrstevnice, ale šrafování podle Lehmanovy stupnice, které určovalo prudkost daného terénu. Na řadě míst byla uvedena i nadmořská výška, jak můžeme vidět na mapě níže napříkla u kříže jižně od Druhanova.

Mapy byly opakovaně vydávány, proto je dnes můžeme najít v mnoha podobách a z mnoha různých let. Například výše uvedená mapa Druhanova pochází z roku 1943. Třetí vojenské mapování bylo i přes svoje nedostatky používáno až do 50. let 20. století - a my ho můžeme pro sledování změn v krajině používat dodnes.

Třetí vojenské mapování je online dostupné nejen na stránkách Virtuální mapové sbírky (Chartae Antiquae), ale také v archivu zeměměřičského úřadu. Tentokrát doporučím prohlížet mapy na Chartae Antiquae. Najdete tam totiž nejen mapy pro ČR, ale také pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Proč? Protože všechny tyhle mapy byly po roce 1918 předány do nově vzniklého Československa. Konkrétně Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. A už tam zůstaly…

Navíc jsou ve Virtuální mapové sbírce zveřejněné dochované originální barevné listy topografický sekcí. Výřez z jedné z nich je úvodním obrázkem tohoto článku - a uznejte, že je to nádhera…