Článek
Do zdravotnického systému jsem vstoupila jako čerstvá absolventka střední zdravotnické školy v létě 2002. Mnoho let jsem se nesetkala s tím, že by se některý z lékařů na našem oddělení snížil k tomu, že si řekne o úplatek. Všichni jsme pracovali s plným nasazením a na všech lidech z týmu byl vidět zápal pro svou práci a poslání. Finance se skloňovaly pouze v období výplaty.
Uběhlo spoustu let. Ocitla jsem se v Praze. Velké město, jiný život, jiné možnosti, a také jedna naivní holka z vesnice. Začala jsem si najednou všímat věcí, které jsem dříve neviděla nebo jsem netušila, že se někde skutečně odehrávají. Situace, které znám z vyprávění od svých pacientů, jsou mnohdy k neuvěření. Kolikrát poslouchám příběhy s naprostým údivem a nevěřím vlastním uším, co všechno je možné a nemožné.
Myslím si, že mnoho lidí ví, jaká je realita. Článků o korupci ve zdravotnictví vychází poslední dobou snad čím dál tím více.
Anketa
Nedávno se mi pacientka svěřila, že se její rodina musela skládat na operaci kyčlí. Měla totiž tak silné bolesti, že se to nedalo vydržet. Když už nemohla téměř chodit, odebrala se do jedné velké nemocnice v Praze a prosila o pomoc. Termín operace jí byl stanoven za rok. Pod vánočním stromečkem našla pacientka šedesát tisíc korun, skládala se celá její rodina. Přesně taková je neoficiální částka za to, že přeskočíte pořadník a vy máte šanci, že se uzdravíte dříve než za rok. Dvě kyčle, šedesát tisíc korun, neuvěřitelné, že? O takových částkách se mluví mezi pacienty již úplně běžně. Svůj příběh mi pacientka vyprávěla se slzami v očích a upřímně, i já jsem měla na krajíčku.
Úplatky nejsou v našem zdravotnictví žádný mýtus, ale bohužel krutá realita, kdy je pacient donucen volit mezi svým zdravím a penězi.
Často tak pacienti trpí neuvěřitelnými bolestmi, protože mnoho z nich, převážně v důchodovém věku, nemá na to vzít jen tak šedesát tisíc korun a dát je v obálce panu primáři jako odměnu za vstřícnější přístup.
Takových příběhů bude jistě mnoho.
U nás v rodině se jeden takový také odehrával. Člen naší rodiny trpěl několik let bolestmi zad a ramene. Lékař po něm chtěl finance sotva vešel do ordinace. Když jsem se to dozvěděla, hrozně jsem zuřila. Jenže, když není v oblasti, kde žijete, pořádný lékař a pacienti nemají kolikrát jinou volbu, tak ty finance lékaři dají.
Braní úplatků je považováno za trestný čin. Udivuje mě, že se lékaři nebojí a jedou v korupci i několik let a vše jim prochází. Taková činnost se lehce koná, protože pacienti se nebrání. Není se čemu divit, asi bychom volili všichni stejně.
Nedostatek finančních prostředků, jenž často pramení z omezení pracovní schopnosti, vede k dalším situacím, které ovlivňují životní úroveň člověka.
Chtěla bych upozornit, že nejsem zdaleka jediná, kdo o úplatcích ve zdravotnictví píše. Téma se řeší již několik let, ale evidentně bez nějakých větších úspěchů.
Byla bych šťastná, kdyby se navrátil zdravotnické profesi obraz, jaký by si tahle profese skutečně zasloužila. Je to krásná a smysluplná práce s neuvěřitelným přesahem.
Děkuji za přečtení článku.
