Být copywriterem není žádný med

Od ukončení střední školy jsem vlastně pořád dělala někde ve firmě a byla poslušným zaměstnancem. Akceptovala jsem dnes mnou tuze nenáviděné „píchačky“ (rozumějte zařízení pro evidenci docházky) i prapodivné šéfy - a že jich bylo! Jenže tenhle život mi nestačil. Připadala jsem si jako robot na peníze. A tak jsem se rozhodla pro změnu.

Když jsem se rozhodla ukončit svou zaměstnaneckou éru, bujel ve světě i u nás zrovna koronavirus. Dodnes si pamatuji, jak nejprve psali v médiích, že v Číně se něco objevilo a je to nebezpečné. A pak se to rozšířilo do celého světa. Fofr.

Na dobu koronaviru nevzpomínám vůbec v dobrém, ale dala mi příležitost se odpíchnout ode dna a začít s novým oborem. Dala jsem tehdy výpověď v práci, založila si živnost a kvitovala, že podnikatelům odpustili sociální a zdravotní pojištění. Přeci jen jsem vstupovala do nejistých vod a pohybovala se na tenkém ledě - mezi úspěchem a neúspěchem. A tak mi to přišlo vhod.

Tehdy byl skeptický i můj manžel a trochu se hrozil té nejistoty a velké změny. Změna oboru je vždycky dost těžká záležitost. Jenže i přesto jsem v muži měla oporu a pustila se do hledání příležitostí pro začínajícího copywritera. Podotýkám, že jsem od mala ráda psala „do šuplíku“ a milovala slohové práce ve škole, a tak jsem to prostě riskla.

Jakmile se na trhu objevíte v nějakém oboru jako nováček, jste tak trochu out. Nemáte prostě za sebou žádné zkušenosti, a tak se musíte na začátku spokojit pouze s prací zdarma za reference a poté za pár kaček.

I já jsem si tohle všechno musela projít, abych se něco naučila a od něčeho odrazila. Dodnes vzpomínám, jak jsem brala všechny možné zakázky za pár desítek korun, abych získala zkušenosti. Bylo to vyčerpávající.

Po letech neutuchající a náročné práce na sobě se na mě usmálo štěstí v podobě několika zajímavých klientů. A dodnes jim děkuji, i když s některými již nespolupracuji. Když se vám pak „byznys“ rozjede a vy si vlastně vyděláváte tím, co vás baví, je to prostě fantazie. Byl to můj celoživotní sen a splnil se. Proto všem vždy říkám, aby se svých snů nevzdávali. Mohou se splnit!

Růžové obláčky však neplují na nebi neustále a i v práci copywritera na volné noze přichází temná období, kdy zkrátka nemá co na práci a musí hledat nové klienty. Tohle období je dost frustrující, protože se nacházíte tak trochu ve finanční nejistotě. A hledáte, seč vám síly stačí, plujete v bouřlivých vodách konkurence a snažíte se aspoň na chvíli vystrčit hlavu nad hladinu a nadechnout se.

Copywriterů je moc. Všichni, co se naučili psát a baví je to, chtějí tuhle práci snů. Nedivím se. Můžete psát zajímavé články odkudkoliv na světě. A když získáte dlouhodobé spolehlivé klienty, máte se snově. Jenže taková procházka růžovou zahradou to vždycky není.

I já se zrovna potýkám s úbytkem klientely a vehementně hledám. Bojuji s konkurencí, prodírám se ostnatými dráty a mířím tam, kde chce být každý pisálek - mezi elitou. Do té mám ještě daleko, a tak mě čeká stále krutý boj o místo v tomto tvrdém profesním světě. Ale vybrala jsem si to a nelituji. Práci si najdete pokaždé, když chcete. Jenže…

Odměny pro copywritery jsou leckdy směšné. 150 korun za článek mi přijde ponižující a nevyděláte si tím pomalu ani na suchý rohlík. Stejně tak jakékoliv takové částky za normostranu. Každý copywriter si samozřejmě může sám rozhodnout, za kolik komu odevzdá práci, ale tohle je opravdu tragédie.

Na trhu tedy natrefíte jak na levné copywritery, tak i na ty drahé. A oba tábory moc dobře vědí, proč to tak chtějí. Vyššími částkami se však mohou ohánět spíše ti zkušenější. Závěrem bych si tedy přála (dnes už netajně), aby copywriterů, co jsou ochotni dělat za 150 korun bylo co nejméně. A také, aby si všichni milovníci psaní udrželi svou prestiž a um s duší navzdory rozmachu umělé inteligence.

Zdar všem copywriterům, blogerům a všem těm, co se snaží v profesním světě nejen přežívat. Vždyť to jde i tak, že budete mít svou práci opravdu rádi.