Článek
Konkrétně nedokážu rozumět dospělé dceři mého manžela. Když jsme se s mužem poznali, docela jsme se bavily. Byla totiž ještě puberťačka. Jakmile ale začala dospívat, vzdalovaly jsme se sobě. Možná proto, že zjistila mou neoblomnost. Chtěla se mnou mnohdy manipulovat a naváděla mě ke lžím vůči svému otci, avšak to se jí nikdy nepodařilo.
Časy se mění
Před zhruba deseti lety jsem si říkala, že by z nás mohly být docela dobré kamarádky. I jsem se vlastně těšila z toho, že manželovo dcera je jen o deset let mladší jak já. Jenže čas přinesl dost šílené věci. Asi v tom byla její žárlivost.
Jednou mi přiznala, že mě brala jeden čas jako vetřelce. Skutečně na mě žárlila. Neměla však pragmatický důvod. Prý jsem jí „brala tatínka“. No, to už na mě bylo moc.
Cesty se rozešly
Před rokem a půl se naše cesty rozešly definitivně. Nekontaktujeme se, nevídáme se. Ani jedna z nás nechce. Kdysi jsem ji měla ráda, jenže jednou mi napsala, že mě prostě do rodiny brát nikdy nebude a basta. Takže jsem ji odstřihla. Manžel byl z toho ztrápený dlouhou dobu, ale záhy pochopil, jaký je jeho dcera ve skutečnosti člověk.
Ani otec, ani děda
Když otěhotněla a pak porodila, stala se z ní snad ještě větší potvora než předtím. Měla pocit, že je královnou světa, když zvládla přivést na svět dítě. Nakonec se stejně rodilo císařem. Ale o tom nechci psát. Ten chlapeček za to nemůže.
Nakonec vlastně odepsala i svého tátu. Protože prostě neudělal to, co po něm chtěla. Její snaha s lidmi manipulovat mě nikdy nepřestala fascinovat. A dělá to dodnes. K tomu je ještě sebestředná.
Takže nakonec z toho vyplynulo, že ani s otcem nemá dobrý vztah. Jednou řekla, že nepatří do rodiny - není tedy ani otec, ani děda.
Otočka o 180 stupňů
Trvalo rok, kdy se snažila svého otce natlačit někam, kde on nechtěl být. Používala zákeřné citové vydírání nebo šílené pomluvy. Hodně ho tehdy zranila. A on se tehdy vlastně smiřoval s tím, že dceru ztratil.
Když po roce zjistila, že její taktiky nefungují, připlazila se za otcem a chtěla „všechno smazat“. Jenže, tohle byl sakra velký průšvih. Tohle smazat prostě nejde, když odepíšete svého rodiče a ještě vůči němu používáte naschvály a nekalé praktiky.
Nesmazali to, pouze se setkali a řekli si, že to takto dál nejde. Její otec jí bude schopen opět přijmout do života, když se změní a začne se chovat konečně jako člověk. Jenže zatím to nepřichází. A tak ji prostě v životě nechce.
Myslí si, že to všechno vylepší na svatbě?
A pak to přišlo. Začala mu zase psát všelijaké podivné smsky. Že vzpomíná na své osmnáctiny a jak to bylo skvělé, když je slavila s tátou. Vlastně z nich vyznívalo, že se zase sebelituje. A nedávno mu volala s tím, že se zasnoubila a je zvaný na její svatbu. Když se ozval: „A co moje žena?“, odvětila, že si mě může vzít s sebou. Jako kabelku? Jako přívěšek na klíče? Jako co?
On nepůjde. Já nikdy, ani za milion. Pro ni rodina nejsem, ona pro mě dnes také ne. Udělala spoustu děsných věcí, které jí nezapomenu. Já totiž nezapomínám.
A tak bůhví, jak to celé dopadne. Byla bych ráda, aby svou dceru odvedl k oltáři, ale sám říká, že si to nedokáže představit. Vést k oltáři člověka, který ho před několika měsíci naprosto odepsal a ani nezpytoval nijak svědomí, nesnažil se to napravit. Svatba tohle nenapraví. A navíc, prý by nešel beze mě. Ale já názor nezměním. Mám své zásady.
Fascinují mě lidi, jako je ona - ublíží a pak se tváří, že je vše normální, běžné. Jen prachsprostá povrchnost!
