Článek
Insolvence má člověku dát novou naději na to vymanit se ze svých dluhů. Dnes po novele insolvenčního zákona lidé tedy postupují tříleté oddlužení, po němž se mohou zase znovu zhluboka nadechnout.
Dříve to bylo standardně 5 let, 5 dlouhých let splácení a života, který vás má naučit lepší finanční gramotnosti. 5 let života, díky němuž se máte posunout o velký kus vpřed. Insolvence není legrace. Vím to z vlastní zkušenosti. Prošla jsem si jí před lety a od té doby nemůžu půjčky ani cítit.
Oddlužení je lekce
Ano, oddlužení je velká lekce. Lekce opravdového života. Prostě si kecnete na zadek a musíte konečně přemýšlet racionálně. Je mnoho důvodů, proč se člověk dostane do dluhové pasti… a myslím, že za některé si lidé ani tak úplně nemohou. Je ale většina případů, k nimž dochází vlastním zaviněním, nedůsledností, nezodpovědností nebo prostě jen špatnou finanční gramotností.
I já jsem mívala velice špatnou finanční gramotnost a krom toho i vleklé problémy se zdravím. Vše se zdálo být dobré až do doby, kdy jsem vyhořela v práci. Syndrom vyhoření vám sebere všechno. Naději, radost ze života a možná i zdravý rozum. A deprese tomu nepomohou.
Tím ale nemohu ospravedlnit to, že jsem si prostě pohnojila života dluhy. A pak je přestala zvládat splácet. Půjčovala jsem si na běžný život, a nakonec se z toho stal „lék“, který mě uvrhl do temnoty.
Insolvence jako cejch
Nakonec jsem se z toho všeho nějak oklepala, vzchopila se a v posledních pěti letech úspěšně podnikám. Nebylo to zadarmo. Stálo to čas, odříkání, velkou sebereflexi. Nejhorší je, když se člověk sebelituje.
Insolvenci se mi podařilo úspěšně a předčasně (o dva roky dříve) ukončit i díky mému manželovi, a nakonec jsem si nesmírně oddychla. Byla to úleva, jako by mi spadl kámen ze srdce.
Jenže, nikdo vám nikdy neřekne, že insolvence je svým způsobem i cejch - když ji ukončíte. Určitě se neztotožňuji s tím, aby si člověk po ukončení oddlužení bral hned půjčky - to vlastně vůbec nic nepochopil a bude se motat v kruhu celý život.
Když ale člověk, který úspěšně zakončil oddlužení, touží po normálním životě, někdy to prostě znamená úskalí. Jako třeba, když chce bydlet v pronájmu. Pronajímatel si vás může prolustrovat… a insolvenční rejstřík je veřejně přístupný. A váš záznam po ukončení oddlužení tam bude viset až 5 let. Dříve to šlo nechat vymazat na žádost hned, teď to nejde.
Určitě jsem pro, aby banky a jiné veřejné instituce měly přístup k těmto registrům. Avšak běžní lidé by podle mě měli mít omezený přístup.
Je to totiž dost stigmatizující. Žijete spořádaný život, nepůjčujete si, pracujete od nevidím do nevidím, abyste se uživili a stejnak vám hrozí, že prostě skončíte někde pod mostem, protože vás ani za rok nebo dva po oddlužení nebudou chtít do pronájmu… protože jste v minulosti chybovali.
No, to je jen část příběhu. Jsou třeba i zubní kliniky, které si pacienty lustrují takovým způsobem…
Chápu, že když má někdo aktivní insolvenci, může se potýkat s těmito potížemi. Ale když máte vše zdárně za sebou, chcete prostě žít normálně a nebýt stigmatizovaní.
Stalo se to i vám? Že s vámi někdo třeba nechtěl uzavřít smlouvu nájemní, protože jste byli v minulosti v insolvenci? Mně se to snad nestane, doufám… ale vím, že to může být opravdický problém.
Víte, pravdou je, že i člověk, který nemá na svém kontu dávnou insolvenci, může být nespolehlivým nájemcem… tak to prostě je.
