Článek
Bylo mi čerstvých 26 let, život v rozpuku. Nenapadlo mě, že bych mohla být nějak nemocná. Žila jsem na plné pecky, pracovala od nevidím do nevidím, trávila čas s partnerem, rodinou a přáteli. A pak přišla, zatím jen v převleku a pohrozila - roztroušená skleróza.
Chvíle pro sebe a drsný propad
Tehdy jsem ještě pracovala ve zdravotnictví a pociťovala občas šílený stres. A tak jsem si jeden krásný den usmyslela, že si udělám den pro sebe. Zašla jsem na kosmetiku, ke kadeřníkovi a pak ještě na nehty. Tohle jsem nikdy do té doby neudělala, tedy jsem si to užila. Co ale následovalo druhý den, mě ohromně vyděsilo.
Ráno, když jsem vstávala do práce, jsem viděla zamlženě na jedno oko. Myslela jsem, že mi do něj něco spadlo, a tak si šla to oko vypláchnout. Neviděla jsem přesto a začala panikařit. Šla jsem za partnerem a sdělila mu, že nevidím na jedno oko - viděla jsem, jako by před mým zorným polem někdo držel ruku.
Ze zdravotníka pacientem
Hned jsme s partnerem nasedli do auta a jeli na oční pohotovost. Dali mi nějaké kapky, které vůbec nezabíraly - prý jsem měla syndrom suchého oka. Dodnes nechápu, že mě neodeslali na nějaké specializované vyšetření na neurologii. Tedy jsem se objednala ke své oční lékařce na důkladnější vyšetření. A u ní přišlo podezření na diagnózu roztroušená skleróza. Měla jsem zánět očního nervu, který je pro toto onemocnění typický.
Neurologickému vyšetření jsem se nevyhnula. Jeli jsme tam s mužem vzápětí. Čekala mě noční můra v podobě lumbální punkce - díky skvělému lékaři a sestřičce jsem to ale zvládla bez psychicky i fyzické újmy. Nejhorší vyšetření, které existuje!
Lumbální punkce potvrdila, že to může být skutečně RS - roztroušená skleróza. Následovala magnetická rezonance, na níž ale nebyly prokazatelně žádné výraznější léze na mozku - typické pro tuto nemoc. Lékaři trochu tápali. Výsledky ukazovaly, že je to 50 na 50.
Infuze s kortikoidy pomohly a zase jsem viděla
Kortikoidy jsou šílené léky. Pomohou na ledacos, ale rozhodí vám metabolismus. Díky infuzím jsem začala na 90 % zase vidět na oko a jsem za to vděčná, avšak ztloustla jsem tehdy velmi výrazně. Zadržovala se mi voda v těle a rozjedla jsem se. Byla jsem doslova nenažraná.
Váhu vezmi dneska čert (jsem jaksi pořád v procesu hubnutí a někdy se to daří, někdy zas ne), kortikoidy mně ale opět umožnily vidět svět v těch nejživnějších barvách. A díky bohu za to. Dodnes na oko nevidím stoprocentně, ale už to není jako předtím. Druhé oko to kompenzuje. „RSka“ se mi nepotvrdila, ale od té doby jsem musela více odpočívat a chodit jednou za rok na kontroly. Trvá to dodnes.
Damoklův meč nade mnou visí stále a já si říkám, že tohle mě mělo zpomalit.
Stres je zabiják, dnes to vím. Musela jsem ho výrazně eliminovat ve svém životě, abych nebyla nemocná. Musela jsem kompletně změnit své myšlení. Protože, kdybych to neudělala, dostala bych se do procesu sebedestrukce a roztroušená skleróza by mě skolila. Hlídejte své zdraví!
