Článek
Bylo mi asi osm let, když jsem se do něj zamilovala. Pepa jezdil společně se mnou a mým bratrem každé ráno autobusem do školy. Byl to syn autobusáka, a tak sedával vždy na předních sedačkách, kde jsem ho mohla sledovat přes zpětné zrcátko.
Líbil se mi moc, ale byla to jen platonická láska
Do Josefa jsem byla zamilovaná snad tři roky, než mě to přešlo. Vlastně mě to muselo přejít, protože jsme se stěhovali a já ho přestala potkávat při cestě do školy. Naše společné jízdy autobusem mi záhy chyběly. I když byly jen o okukování, vždy jsem se na to těšila. Líbil se mi moc, ale nikdy jsem se neodvážila mu to říct.
Spolužačka mu nosila ode mě psaníčka
Asi po roce platonického zamilování jsem se svěřila mé spolužačce, která mi shodou okolností řekla, že ho zná ze skateparku. Byl o 4 roky starší a chodil jezdit stejně jako moje spolužačka na skejtu. Markétka mi tak začala dělat takovou „spojku“. Posílala jsem po ní zamilovaná psaníčka. Avšak dodnes nevím, zda se dostaly k Pepovi. Kamarádka tvrdila, že ano, ale on nikdy nereagoval.
Byla jsem tehdy mladá naivní slečna, a tak jsem dlouho doufala, že třeba mé city opětuje a budeme spolu chodit. Nakonec se tak nestalo. Občas si ale na něj vzpomenu.
Po letech jsem mu napsala na Facebooku
Přes bývalé spolužáky z vesnice, kde jsem vyrůstala, jsem si kdysi dávno Pepu našla. Měla jsem po zhruba šestnácti letech touhu mu napsat, jak se má. Ovšem ne proto, že bych stále k němu něco cítila… Prostě mě jenom zajímalo, jak se mu daří po tak dlouhé době. A tak jsem mu odeslala soukromou zprávu na Facebooku. Odepsal.
Měl radost, že jsem napsala, a dokonce si na mě vzpomněl. Vůbec prý jako teenager netušil o mé platonické lásce k němu. Ale to bylo už dávno pryč. Pepa se mi tehdy pochlubil, že se oženil s mojí dávnou spolužačkou Irenou. Nakonec jsem ale po pár letech od něj zjistila, že se rozvedli. Nyní v kontaktu nejsme, ale moc mu přeji, ať se má skvěle. Byl to milý kluk.
Ráda na ty časy vzpomínám. Pepa byl v dětství mým velkým impulsem a každodenní vzpruhou. Děkuji Ti!
