Článek
Od doby, co pracuji, se nemám nijak špatně. Pravdou je, že jako zaměstnanec jsem to neměla slavné s penězi, avšak od dob, co dělám na sebe, se to jednoznačně zlepšilo. Jen toho času volného moc není. Ale to je jiná odysea. Že bych ale byla bohatá, o tom nemůže být řeč. Znám ovšem pár lidí, co skutečně bohatí jsou a dost negativně se to na nich podepsalo.
Opravdu peníze kazí charakter?
Obecně si myslím, že ne vždy musí peníze charakter člověka zkazit. Vždy záleží na přístupu dotyčného a jeho podstatě. Když je v něm cosi nekalého předtím, může to s přílivem financí jen vylézt na povrch.
V mém okolí jsou lidé, kteří se mají, dá se říct, průměrně a pak i ti, co mají dost. Možná začnu pozitivním příkladem, že ani bohatství nemusí člověka nějak negativně tvarovat - máme s manželem dlouholeté kamarády, kteří vlastní nemovitosti po rodičích, pronajímají je a nouzi určitě nemají. Oni však zůstávají zcela normálními a srdečnými lidmi, kteří by se pro blízké rozdali.
A na druhé straně jsou ti, kterým nadbytek peněz vlezl tak trochu na mozek. Jsou tedy arogantní, domýšliví a sobečtí.
Pro korunu by si nechal vrtat koleno
V rámci své práce jsem také jednou poznala klienta, který je miliardář. Jeho jméno nebudu zmiňovat, ale je poměrně známý. Zpočátku na mě působil jako fajn chlapík, jenže když došlo na otázku fakturace práce, nechal by si pro korunu vrtat koleno. Neuměl jednat s lidmi, necenil si jejich práce a dát byť jen 50 korun navíc mu dělalo problém.
Moje známá pro něj dělá dosud za doslova pakatel. Ale má k té práci po letech vztah a bere to jako přivýdělek. Chápu, že rozhazovat peníze jen tak zbůhdarma by mu zřejmě bohatství nepřineslo, avšak on zcela nepochopil hodnotu práce lidí - a hodně z nich mu na jeho mizernou nabídku kývlo, takže se ani nesnažil něco měnit.
Pracovala jsem pro něj krátce a už s ním nechci mít nic společného.
Namyšlenost do očí bijící
A pak jsou tu také někteří naši noví sousedé ve vsi, kde bydlíme. Je to vesnice, kde bydlí hodně bohatých lidí. Jezdí v drahých autech, mají velké domy ne-li vily, a když je občas potkáte, dívají se na vás svrchu. Nejsou ani ochotní vás pozdravit. A tak je už také nezdravím. Jejich arogance je do očí bijící. Doslova expertkami v tomto oboru jsou hlavně bohaté dámy. Počkají, až je manžel nebo přítel naloží do své Tesly a ještě vám klidně z automobilu ukážou pomyslný prostředníček.
Aroganci nesnáším. Nesnáším, když se lidé kvůli penězům povyšují nad ostatní. Jsme všichni z masa a kostí a měli bychom mít v sobě aspoň kus nějaké morálky. Jenže, tohle nikdy nevymizí, protože charaktery některých jedinců prostě nezměníte. Někteří se narodí se zlatou lžičkou v puse a ostatní jsou jim u zadku. Jiní jsou zas schopní pomáhat potřebným… jak je to rozmanité!
Každopádně, pokud jste bohatí a udrželi jste si zdravý rozum, empatii i soucit, gratuluji vám, jste ohrožený druh.
