Článek
Krátce před svou plnoletostí jsem trpěla šílenými bolestmi v podbřišku, a tak jsem zamířila k doktorovi. Verdikt zněl „chronické slepé střevo“, a tak mě čekala operace.
Pod kudlu jsem se bála
Neznám nikoho, kdo by se vysloveně těšil na chirurgický zákrok. Ani já jsem nebyla nadšená. Bála jsem se, že už se třeba neprobudím. Popadaly mě panické ataky. Nakonec mi ale dali nějakou tabletku na uklidnění a já to všechno šílenství absolvovala.
Velkým překvapením pak bylo, když ke mě přišel po operaci navštívit na pokoji pan doktor. Řekl: „Během operace jsme objevili cystu na vaječníku velkou jako tenisový míček a musela také ven.“ Byla jsem trochu v šoku, ale zas mě uklidňovalo, že už je ten cizorodý materiál venku.
V nemocnici to nebyl žádný med
Pár dní jsem si v nemocnici poležela a nutno podotknout, že to byl trochu očistec. V sedmnácti mě totiž ještě šoupli na dětské oddělení a já ležela na pokoji s dvěma malými holkami - a ty mě nenechaly chvíli na pokoji. Pořád chtěly číst pohádky a hrát si. A já neměla moc sil… Pak mě naštěstí po pár dnech propustili a vyslali na lázeňský pobyt.
Nejlepší narozeninový dárek - volno v lázních
Po několika dnech domácí rekonvalescence jsem vyrazila vstříc dobrodružství do Františkových Lázní, kde mě čekalo mnoho příjemných procedur v rámci prevence srůstů po operaci. Tento měsíční ozdravný pobyt jsem měla doslova jako dárek k plnoletosti.
Svérázná spolubydlící
Když jsem vlakem přijela do malebného západočeského městečka, vyhledala jsem svůj hotel v centru. Zde jsem navštívila recepci a ubytovala se. Bylo to velice příjemné místo a pokojíky útulné. Já dostala takovou rádoby „mini garsonku“ - jen ten kuchyňský koutek tam chyběl.
Jakmile jsem si vybalila, plácla jsem sebou na postel a odpočívala. Pak dorazila i moje nová spolubydlící. Už na první pohled vypadala sympaticky - hezky a upřímně se smála a její rebelské oči doslova zářily. Zjistila jsem, že je stejně stará, pochází z Moravy a má za sebou již týden pobytu.
Každodenní party
Má nová moravská kamarádka mě nenechala chvíli v klidu. Jakmile jsme měli po procedurách, vždy jsme spolu vyráželi za zábavou. A že to uměla roztočit. Množství alkoholu se fakt nebála a kouřila jednu cigaretu za druhou. Do toho ji bavilo balit chlapy - a že na to měla, byla fakt krásná. Její dlouhé blonďaté lokny jen zářily.
No a po těch pár týdnech společného „paření“ jsem se změnila k nepoznání. Z usedlé šedé myšky se stala milovnice piva a kuřačka. „To bude mít mamka ze mě radost“ pomyslela jsem si tehdy.
Hříšný to lázeňský pobyt
Musím podotknout, že takový lázeňský pobyt jsem vážně nečekala. Ani chviličku jsem se nenudila. Bahenní koupele, vířivky, parafínové zábaly na ruce či masáže střídaly společenské dýchánky a tanečky v místním tanečním baru. Moravanda to uměla rozjet ve velkém. Jenže tak trochu mě zkazila. A já se nechala!
Jakmile se nachýlil můj pobyt ke konci, postesklo se mi. Spolubydlící z Moravy mě opustila již týden před mým odjezdem a já měla tedy pár dní na to sama zavzpomínat na nevídané dobrodružství.
Příjezd domů byl velkolepý. Na mamku jsem se moc těšila. A také na to, až jí povyprávím, co jsem všechno prožila. Nevěřícně kroutila hlavou, občas se usmála a v obličeji se jí zračil trochu ustaraný výraz. Bodejť by ne… její dcera začala pít pivo a kouřit cigarety! Ale naštěstí toho druhého „zlozvyku“ jsem se po čase zbavila.
Po čase jsem ji vyhledala
Na tuhle svéráznou slečnu z Moravy nešlo jen tak zapomenout. Proto jsem ji asi po pěti letech vyhledala na sociálních sítích a napsala jí. Zajímalo mě, jak se má. K mé radosti odpověděla - stala se z ní dvojnásobná matka, která už zdaleka nepařila tak, jak dřív. Inu, dítka asi člověka změní.
Nelze zapomenout…
S dívkou z Moravy už nejsme dneska v kontaktu a vlastně si ani nevzpomenu, kde to bydlela a jak se jmenovala příjmením. Vím jen, že se jmenovala Lucie. Milá, krásná, rebelantská, upovídaná a pařící Lucie… Tak ahoj a díky za to, že jsem tě mohla poznat! Díky tobě jsem se naučila v životě víc odvázat!
