Jak mužský pohled na krásu ovlivňuje sebevědomí žen - vlastní zkušenost

Začnu trochu z jiného soudku. Možná už jste slyšeli o pojmu „body shaming“. Jde o kritizování druhých lidí kvůli jejich vzhledu. Je to v podstatě šikana kvůli tomu, že je někdo tlustý, shrbený, příliš hubený, ošklivý, prsatý a bůhví, co ještě. Když lidé kritizují ostatní kvůli vzhledu, často si ani neuvědomují, jak moc je to špatné.

Body shaming jste jistě aspoň jednou za svůj život zažili - možná jste mu byli přítomni a jen poslouchali nemístné názory na něčí vzhled. Udělali jste tehdy něco? Nebo jste se přihlouple usmívali a přitakávali? Já osobně tedy nesnáším, když je někdo hrubý na účet někoho, kdo má třeba velký zadek nebo křivou pusu. Vždy se ozvu, je to odporné chování.

Je vcelku samozřejmé, že se mnozí lidé zhlédnou ve vzhledu někoho slavného. Hlavně mladé slečny to tak mají. Chtějí se tedy podobat renomovaným modelkám nebo celebritám, protože jsou údajně „krásné“ a úspěšné. I já jsem to tak měla jako puberťačka. Už ale nevím, komu jsem se chtěla podobat. Měla jsem ovšem touhu být krásná. Ale zde se opět vracím k otázce - co je vlastně ta krása??

Krásu můžeme pojímat velice různorodě. Některé africké kmeny například vnímají ženy s velkým pozadím jako krásné, kdežto v západních zemích se tomu říká „obezita“.

Netvrdím, že je v pořádku mít nadváhu nebo být obézní, je to určitě rizikové pro zdraví, avšak nikdo nemá právo kvůli hmotnosti nebo jiné „vadě na kráse“ kritizovat ostatní.

Zajímavý je pak fakt, že kult krásy ovlivňuje zásadním způsobem hlavně dívky a ženy. Doslova je pronásleduje a pokud se z tohoto kolotoče nevymaní, nikdy se nebudou mít rády takové, jaké jsou. Člověk by měl být především spokojený sám se sebou a ne se přizpůsobovat druhým.

Před lety byla slavná tzv. Twiggy - některé ženy se jí chtěly podobat

Na to, jak moc může ovlivnit pohled mužů sebevědomí dívky nebo ženy, poukážu na svém příkladu ze života. Asi tak do svých devíti let jsem neměla problémy s váhou, stále jsem někde běhala a byla zdravé štíhlé dítě. Vyrůstali jsme na vesnici a měli pohybu dost. S desátým rokem ale přišla první menstruace, puberta a hormonální změny. Do toho nás babička pořád ládovala nějakými koláči, a tak jsem dost přibrala.

Musela jsem tehdy shodit přebytečné kilogramy, protože mi hrozila cukrovka. Nakonec to dobře dopadlo, ale v době, kdy jsem měla jako desetiletá holka nadváhu, si mě dobíral můj otec. Regulérně mi říkal, že jsem tlustá. Ano, měla jsem pár kilo navíc a nebylo to zdravé, avšak on mi to omlacoval o hlavu neustále.

Tehdy si myslím, že mé sebevědomí jako holky utrpělo poprvé. Neměla jsem se za to ráda. Měla jsem pocit, že nejsem hodna lásky mého táty za to, jak vypadám. Táta to tehdy svými výroky dost pohnojil. Ale on celkově nebyl ukázkový rodič.

Jak léta běžela, snažila jsem se naučit mít se ráda taková, jaká jsem. Dokonce se mi podařilo i trochu zhubnout a měla jsem poměrně optimální hmotnost, avšak po čase jsem si našla partnera, který mi sebral veškeré zbytky hrdosti.

Chtěl ze mě udělat Barbínu. Bylo mi 18 a pravidelně mě doma vážil, abych náhodou netloustla. Musela jsem mít 55 kg, jinak to byl problém. Dodnes si říkám, jaká jsem to byla kráva, že jsem na tohle jako mladá holka přistoupila.

Občas se podívám na fotky z té doby a vypadala jsem šíleně. Byla jsem doslova průhledná.

S tímto podivným chlápkem, který ve mně zanechal negativní stopu, jsem se naštěstí rozešla. Nechala jsem sebou vorat čtyři roky života a dodnes toho lituji. Trvalo mi dlouho, než jsem se dostala na normální váhu a začala se vnímat jako normální, přirozeně hezká ženská.

Přesto všechno od těchto dob stále občas bojuji. Na mé váze a pohledu na život se to dost podepsalo. Nyní mám nadváhu, asi 10 kilo, na první pohled byste to neřekli a vím, že někdy trpím tzv. emočním přejídáním. Shodit však chci, těch deset kilo ohrožuje moje zdraví. Ale udělám to tentokrát jen a jen pro sebe, protože se chci cítit lépe a zdravěji.

Nenechte sebou manipulovat. Nedopusťte, aby vám někdo ukradl duši. Sebeláska je podstatou šťastného života.

Dneska žiju vedle chlapa, který mě miluje takovou, jaká jsem. A za to jsem ráda.