Článek
I já jsem měla kdysi v rodině dost velké rozbroje. Pamatuji se na dobu, kdy si můj mladší bratr našel slečnu a naprosto se v té době odstřihnul od rodiny. A také se šíleně rozhádal s naší mamkou. Vypadalo to, že se snad nikdy neudobří, a tak jsem v této situaci dělala prostředníka. Podařilo se to urovnat. Byly to totiž ze strany bráchy malichernosti a hlouposti. Proč přeci odepisovat rodiče, který vás má rád a vždy se o vás staral?
Vždycky byla tak trochu sobec
Když jsem poznala mého muže (dnes manžela), tak jí bylo zhruba 15 let. Jeho dcera měla charisma, o tom žádná, jenže po podrobnějším prozkoumání a poznání jsem zjistila, že je to hodně sobecký člověk. Jakmile si začala na brigádách vydělávat, měla samozřejmě radost. Utrácela za to, co chtěla a zajímavé bylo, že si nikdy nevzpomněla na svého tátu, když měl třeba narozeniny.
Během let soužití s mužem jsem sledovala, jak ona od táty pouze bere a nic nedává. Dokonce ji nezajímal ani jeho život. Měla občas světlé chvilky, ale těch bylo pomálu. Vždycky, když mu volala, chlubila se, jak se má skvěle a zapomněla se pokaždé zeptat: „Jak se máš, táto?“ Muž to přehlížel. Dlouho to přehlížel, protože ji má rád. Jenže čím byla starší, tím to bylo markantnější - ta její sobeckost.
Dříve krátké sobecké hovory se změnily na dlouhé monology a já vždy sledovala, jak se z manželova telefonu ozývá nepřetržitě 10 minut její hlas. Několikrát dceři připomínal, že by se také mohla zeptat… jak žije on, vydrželo jí to však krátce a pak zas nanovo.
Předstíraná láska?
Občas si kladu otázku, zda ho jeho dcera má opravdu ráda. Protože on zde byl pro ní pokaždé, když se chtěla s něčím svěřit, ale ona pro něj v dospělosti nikoliv. Nyní je jí přes 25 let a nic se nezměnilo. Při jejich dřívějších setkáních jsem vídávala, že má tátu asi fakt ráda, avšak události posledních měsíců mě přesvědčují o opaku.
Předstírala snad dvou náklonnost k tátovi, protože věděla, že jí vždy vyslechne a něco dá? Pro radost, k užitku a tak podobně.
Narozeninová oslava
Nyní se dostávám k jádru pudla, jak se říká. Manželovo dceři se před více jak rokem narodilo dítě. Samozřejmě jsme to řádně všichni zapili, avšak co následovalo posléze mě dost šokovalo.
Dcera manžela pořádala narozeninovou oslavu pro své dítě. Sezvala celou svou rodinu a samozřejmě zavolala i otci - jeho se ale nezeptala, zda přijde, nýbrž mu to oznámila a brala to jako hotovou věc, něco ve smyslu: „Prostě přijď a basta.“
Jenže my jsme přijet nemohli, protože se nám termín kryl s pobytem v lázních. Do toho také muž své dceři sdělil, že by stejně raději přijel jindy, protože tam bude jeho exmanželka (matka dcery) a nechce ji vidět - rozvedli se za dost šílených okolností kvůli její nevěře a nestýkali se.
Zde podotýkám, že samotná dcera své rodiče po dlouhá léta také oddělovala - vždy volala tátovi, aby přijel, když tam nebude matka její a tak dokola pořád. Na oslavu ale sezvala oba rodiče, kamarády a dokonce i mě (i když mě nesnáší) se psem (toho jsme vzít nikdy do té doby nemohli). Na jednu stranu jsem to chápala - chtěla oslavit narozeniny dítěte se všemi, ale její následnou reakci nikoliv.
Nepřijedeš? Pak sbohem
Muž své dceři tedy do telefonu sdělil, že na oslavu nepřijedeme a omluvil se. Současně se chtěl domluvit na jiný termín, avšak dostal od dcery za uši. A tak si trochu přisadil a po těch letech její sobeckosti sdělil, že se o něj vlastně vůbec nezajímá. Že jezdí za kamarádkami a otce ještě v novém bydlení ani jednou nenavštívila.
A ona se urazila. To bych ještě pochopila, ale nakonec svého otce všude pomluvila a ještě se od něj odstřihla. Dokonce volala své babičce (matce manžela) a žalovala na něj, jak je vlastně hrozný a jak ho to vůbec vychovala - a že s ním nepromluví do té doby, dokud se jí neomluví. Babička ji poslala někam. Je to máma přeci!
Dodnes manžel nechápe, za co se jí má omlouvat. Za upřímnost? Za léta lásky a péče? Za to, že ji nemaže med kolem úst jako ostatní? Tehdy mu položila telefon. Ale ještě předtím spustila kanonádu - že byl u ní jen třikrát a z toho jednou něco potřeboval (což není pravda - a vezměme v potaz i to, že ona nebyla u táty ani jednou). Sobec. Velký sobec.
Vše se musí točit jen kolem ní. Nikdo jí nesmí říct upřímně to, co si myslí. Hned se urazí. Není schopná sebereflexe. Ráda s lidmi manipuluje a když není po jejím, odstřihne je ze svého života. A to také udělala se svým tátou. Napsala mu, že „mohl být dobrým dědou“ - odřízla svého vlastního otce jen kvůli tomu, že nepřijel z objektivních důvodů na oslavu jejího dítěte a kvůli svému nabubřelému EGU.
Smutný konec
Nedokážu si představit pocity, které manžel má. Snažím se do nich vcítit. A je to věřím, šílené. Když vás vlastní dítě kvůli malichernostem zavrhne, je to průšvih, velký průšvih. Téměř rok se neviděli a bohužel to vypadá velice špatně. Ona se prakticky neozývá. Zavolala opilá jen na Nový rok - že prý tátovi přeje vše nejlepší. Jinak, jako by pro ní po zbytek roku neexistoval.
Možná jí to takhle vyhovuje. Mě nevidí a je za to ráda a tátu nahradila jiným rádoby „tátou“, kterým je partner její matky. Jednou o něm provokativně napsala na sociální sítě něco ve smyslu - že přijel „děda“, a tak se nebudeme nudit.
No, život přináší různé šílenosti a výzvy. Moc přeji manželovi, ať se mu podaří přes tohle překlenout. A ještě lépe, aby jeho dcera dostala konečně rozum a našli společnou řeč.
Zdroj: vlastní zážitky
