Článek
Tak zhruba do poloviny března máme celkem klid. Náš pes poslouchá jak hodinky, skvěle baští, mazlí se, má radost ze života. Jenže jak padne jarní rovnodennost, je jako vyměněný. Mám snad pocit, že má nějaké vnitřní hodinky, které se vždycky vydají opačným směrem.
Jé, já se omlouvám, ona hárá
Jarní měsíce jsou testem pro moje nervy a trpělivost. Náš pes je totiž náhle jako vyměněný. Neposlouchá, na vodítku tahá a nedá si říct, nežere, neustále se dívá z balkonu a občas i kňourá. Snažíme se to nějak ustát. Většinou nasměruji jeho pozornost jinam a chci, aby se pořádně vylítal. Ani to nepomáhá.
Je naprosto koncentrovaný na feny. A teď aktuálně na jednu jedinou - roční fenku retrívra, kterou jsme potkali před třemi dny. Jako vždy jsme se šli pozdravit, protože se známe, ale paní mi po chvíli řekla „Jé, pardon, já zapomněla - ona hárá!“ No a tak jsme dali otočku vzad. Jenže od té doby, co se jí pesan načuchal, je na zabití.
Už nevím, co s ním… asi musíme počkat, až to přejde
A tak zkouším jako pisálek sílu tohoto média a ptám se vás pejskařů a trenérů, všech, kteří o pejscích něco rozumného ví a mají zkušenosti s hormonálně nevyblázněným psem - jak na něj? Vybití energie venku nepomáhá, pohlazení také ne, ani usměrnění. Že by snad bylinky? O kastraci nemůže být řeč! Tu mi prosím nenabízejte. Je to jinak skvělý pes a kastrovat ho nehodláme.
Myslím, že jsem si tu stejně jen „odplivla“ a jako každý rok prostě počkáme, až ho to přejde. Vždycky ho to přejde. Ještě předpokládám, že budeme všichni trpět tak dva měsíce a pak amen.
Tak přeji všem krásné a poklidné jaro. Snad ho letos přežijeme ve zdraví. Pesana milujeme a on nás, tak to nějak ustojíme. Hormony jsou sviňa.
