Článek
Mnozí, co čtou můj blog, již ví… jen pro krátkou vysvětlenou: vzala jsem si o pár let staršího muže a s ním do života i jeho dospělou dceru z prvního manželství, která je jen o deset let mladší jak já. Chtěla jsem s ní vycházet, dokonce jí začala mít ráda, ale ona mě po letech odsoudila - prakticky za nic.
I v tom nejzvláštnějším člověku občas najdete zalíbení
S dcerou svého muže jsem vycházela po dobrém snad jen pár let. A také si ji pro její veselou povahu oblíbila a začala jí mít ráda. Jenže ona se v dospělosti začala chovat odtažitě. Nevěděla jsem proč, a tak jsem se jí tehdy zeptala. Napsala mi zprávu, která ve mně rezonuje dodnes - ale o tom později.
Oznámení o těhotenství
Jednoho krásného dne přijela k nám domů na návštěvu za otcem a z tašky vytáhla cosi titěrného. Dala to tátovi a ten dárek rozbalil. Byly v něm malé botičky a vzkaz „budeš děda“. Manžel se rozbrečel a objal samou radostí svou dceru. Nadšená jsem byla i já, gratulovala a objímala ji. I slza mi ukápla.
Jenže ona pak nezapomněla při odchodu poznamenat: „Ale tobě babičko nebudu říkat.“ To byla předzvěst toho, že něco nebylo dobře. Že se na mě něco chystá. Přitom já jsem se nikdy nevnucovala do role babičky a ani matky - rozhodla jsem se děti nemít, a tak ani o tyto role jsem neměla zájem. Děti mám však ráda, a tak jsem prostě jen měla radost.
Mrtvý brouk a zavrhnutí
Po tom, co otěhotněla, se její odtažitost ještě víc umocnila. Dříve jsem si napsali pár zpráv, následně mi ale týdny neodpovídala, prostě mě ignorovala. No a tehdy jsem se jí tedy zeptala, jaký se mnou má problém. Napsala mi, že mě do rodiny zkrátka nebere a že nikdy nebudu babička, protože je to v mém věku trapné. Nikdo se jí o to však neprosil… No a bylo to. Naše vztahy se definitivně zbortily.
Kvůli jejímu vyjádření jsem si pár dní pobulela, protože jsem jí opravdu měla ráda. Musela jsem ale tato fakta přijmout a rozhodla se s ní vídat jen ze slušnosti - aby to bylo pro nás všechny snesitelné. Jenže prostě to nebylo ono.
Postupem času jsem se od její nejlepší kamarádky dozvěděla, že má se mnou velký problém… Ale pořád to byl její problém… Přitom jsem jí nic neudělala. Jen jsem se vyskytla v životě jejího otce. Že by žárlivost?
Dnes se nevídáme vůbec a můj cit k ní vyprchal. Bohužel. S otcem nemá poslední půl rok žádný vztah (a nevídají se), protože se cítí uraženě. Ale o tom zas jindy.
