Článek
Od té doby, co jsem se s mamkou a bratrem odstěhovala z domečku, pořád pendluji. I jako dospělá vlastně. V osmnácti jsem odešla do velkého světa - do Prahy a myslela si, že tam najdu štěstí. No nevím, jestli se mi to podařilo, ale našla jsem tam hlavně práci, abych se uživila. Chtěla jsem se už živit sama.
Z ubytovny do pronájmu
Jelikož jsem původně zdravotní sestra, bylo to s bydlením v Praze jednodušší. Ubytovala jsem se prostě na ubytovně pro zdravotnický personál. Nebylo to ale občas k vydržení. Podmínky nic moc. A tak jsem se s tehdejším přítelem rozhodla pronajmout byt. Bydlela jsem tam však sama a on jenom dojížděl.
První vlastní pronájem je vždycky nezapomenutelný a já na něj ráda vzpomínám… V ten moment jsem si ale uvědomila, jak moc mi chybí domeček a zahrada. Ty králíkárny mě dost svazovaly a svazují dodnes.
Konečně klid, ale…
Když jsem poznala mého manžela, dohodli jsme se asi po půl roce chození, že se k němu přestěhuji. Bydlel také v pronájmu. Tam jsem s ním vydržela 8 let a myslela si, že budu mít konečně klid od stěhování… Jenže dlouho netrval. Firma, která byt vlastnila, se totiž dostala do insolvence a my se museli po těch osmi letech, co jsem tam s ním byla, odstěhovat. On tam byl bezmála 20 let. Těžko se mu odcházelo, což chápu.
Změna je život
A tak jsme se před rokem a 3/4 sebrali a odešli. Zázrakem jsme našli celkem pěkný byt, ale to jsme netušili, že nás potká zase nějaká „ťafka“. Pronajímatelé nám měli nájemní smlouvu opět prodloužit o rok, avšak napříč inflační doložce si řekli o nehoráznou sumu navíc. Že prý, když jim to nedáme, tak smlouvu neprodlouží a pronajmou to ještě za víc.
No, takže si s tou naší nájemní smlouvou vytřeli akorát zadel. Nájem se nám nyní měl navýšit o 500 korun pouze, avšak pro ně to bylo málo. Tak jdeme dál. Nenažranci, ať si sem vezmou někoho, kdo jim bude ochotný solit peníze.
Kde zase skončíme?
Vlastní bydlení si přejeme a dokonce máme i nějakou představu i slib od kamarádů, kteří by nám poskytli pozemek a podpořili nás ve stavbě dřevostavby na klíč. Jenže, to ještě potrvá. A tak jsme nuceni se zas stěhovat. Možná se vrátíme na předměstí Prahy, kde jsme bývali předtím několik let. Byteček je v domečku, tak uvidíme. Zítra jdeme na prohlídku. Do fotek jsme se zamilovali.
Tak už doufám, že konečně budeme mít aspoň 4 až 5 let klid. Než bude to vlastní. Protože to neustálé stěhování je opravdu očistec.
