Článek
Před deseti lety jsem poznala o něco staršího muže, do kterého jsem se po pár měsících schůzek zamilovala a on do mě. Dneska je to můj manžel. Jenže, ty začátky byly dost krušné. A to co následovalo v čase bylo o dost krušnější. Nemohl za to on, nýbrž jeho dospívající dcera.
První seznámení s jeho dcerou
Když jsem se s dnes již manželem poznala, věděla jsem, že má dceru. Tehdy jí ještě nebylo ani osmnáct. Byla ale ve složitém věku. Cloumala s ní dost puberta. První seznámení ale proběhlo vcelku v milém duchu. Zjištění, že je jen o 10 let mladší než já, mě celkem potěšilo a v duchu jsem si říkala, že bychom si tedy mohli rozumět.
Působila na mě jako veselá holka, z té se ale časem vyklubala žárlivka a egoistka.
Sestěhování a první boje
Po necelém roce randění jsme se s mužem dohodli, že se nastěhuji k němu. Co čert tomu ale nechtěl, zrovna v ten moment měla začít bydlet u muže i jeho dospívající dcera. Zkrátka se rozhodla, že po letech u matky toho má dost a chce změnu. A tak jsme se stěhovaly obě na jedno místo. Ani mě to ze začátku nijak neděsilo, to co přišlo potom ale dost šokovalo. Žárlivé výpady byly na denním pořádku. Přitom jsem jeho dceru nijak neprovokovala.
Stačila jen má pouhá existence v životě jejího otce, aby mi začala podkopávat nohy všude tam, kde jsem byla. Často jsem také slýchávala v rámci jejího sarkasmu slovo „macecha“.
Pár světlých chvilek
Byly doby - zvlášť na začátku našeho seznámení, kdy jsem se s jeho dcerou celkem „kamarádila“. Dokonce jsme byli spolu párkrát venku fotit a jen tak posedět a poklábosit. Avšak zjistila jsem, že jsme obě úplně jiné a asi si nebudeme opravdu rozumět. Dodnes občas ráda vzpomínám na ty světlé chvilky, bylo to milé. Ale je to nenávratně pryč.
Problémy s otcem a odstěhování
Bydleli jsme takto ve třech asi rok. A byl to často očistec. Někdy jsem si říkala, že bych se odstěhovala, ale zas můj muž stál za to, abych vydržela pubescentní návaly jeho dcery. Většinou jsem se do jejich sporů nezapojovala, stála raději vždy stranou. Ale někdy jsem musela sama zasáhnout, když mě začala pomlouvat a vymýšlet si nesmysly - jen aby stoupla v očích svého otce (přitom on ji miloval jako své dítě, o tom žádná). Bránila jsem se.
Když zjistila, že manipulativní techniky nefungují ani na mě a ani na otce, odstěhovala se. Měla touhu zcela ovládnout domácnost i svého tátu, ale nepodařilo se jí to. A tak šla o dům dál, k tehdejšímu příteli. S otcem se přitom velmi rozhádala a mně na půl pusy řekla „ahoj“.
Musela jsem ji na rok odstřihnout
I přesto, že bydlela jinde, stále pokračovala ve svých manýrech a manipulativních technikách. S otcem to neměla tehdy dobré. A já jsem se rozhodla s ní nebýt v kontaktu, už jsem jí měla také dost. Prostě jsem dceru dnes již manžela odřízla na rok a nevídala se s ní. Pak jsme se zkusili sejít a vyříkat si nějaké věci - sice uznala chybu a naše vztahy byly jakž takž normální, ale zanechalo to následky.
Stoupající sebestřednost
S mužem jsme si říkali, že snad až dospěje, bude z ní fajn ženská a všechno se ustálí. Ano, měla světlé chvilky, avšak náznaky toho, že mě nemůže v živote otce vystát, přetrvávaly po řadu let. Já je asi přehlížela, nechtěla vidět, nebo nevím co. Vztahy jsme měli nijaké - já se jí naučila mít ráda a ona se tvářila, že mě má ráda… Aspoň s jejím tátou se to na čas srovnalo. Její sebestředné chování ale bylo do očí bijící a zavrženíhodné.
Když mluvila s tátou, ani se ho nezeptala, jak se má. Její svět byl nejvíc. Středobod vesmíru - ONA.
Dnes je doba temna
Asi byste třeba čekali nějaký dobrý konec tohoto příběhu, ale není tomu tak. Mě se rozhodla v životě, respektive ve své rodině, nemít (chtěla mě pouze nějak tolerovat, ale to se jí stejně moc nedařilo) a otce zavrhla pro nic. Je to celé mrzuté, protože v tom příběhu přibyl jeden další človíček, a to její syn. Když je ale někdo zabedněný a egoistický, tak s tím prostě nic neuděláte.
Přeji vám tedy, abyste se nemuseli potýkat s těmito peripetiemi a měli kolem sebe jen lidi, kteří vás mají rádi a nepodkopávají vám nohy.
Zdroj: vlastní životní poznatky
