Článek
Asi tak před měsícem jsme si s mým mužem povídali o kotoučácích. Svěřil se mi, že jeho celoživotním snem je jeden takový vlastnit. A tak jsem ho v tom podpořila, protože sny se mají plnit (nejen o Vánocích). A do pár dnů jsme ho měli doma.
Vůbec nevím, jak se s tím pracuje, ale line se z toho skvělý zvuk
Možná se mi vy, co jste na kotoučáku vyrostli, budete teďka hrozně smát. Ale já jsem vážně „kazeťákové“ a „diskmenové“ dítě, takže mě tohle dost minulo. Když manžel kotoučák koupil a přivezl domů, žasla jsem. Podle mě je to takové umělecké dílo a rozhodně má větší šmrnc, než jakýkoliv kazeťák, který jsme měli doma.
Za nedlouho manžel kotoučák rozezvučil a já šla do kolen. Ten zvuk je dokonalý. Nikdy jsem písničky neslyšela tak čistě a přitom hluboce. No, těžko se mi to popisuje. Každopádně jsem z toho byla paf. Doma k tomu máme ještě takovou aparuturu, aby to prostě skvěle znělo. A reprobedny pořád přibývají. Sousedé nás asi budou nesnášet.
Zajímavé však je, že i když kotoučák pustíte nahlas, není to ohlušující.
S kotoučákem se musím naučit pracovat
Už více než dva týdny u něj manžel pořád sedí - má holt novou hračku. Vytvořil si takový malý pracovní koutek, kde relaxuje, poslouchá a nahrává nové písničky na pásky. A mě to přijde úžasné. Vidět člověka, který žije svůj splněný sen. Pravdou ovšem je, že někdy mě to věčné kotoučákování štve, ale když mám náladu na hudbu, je to zážitek.
Musím se s tím přístrojem naučit zacházet. Je to fascinující záležitost. Vrátí vás to asi v čase zpět.
Znáte kotoučák? A jaké s ním máte zážitky? Pište, komentujte, sdílejte! Zajímá mě to. Jako totálního nýmanda. Haha.
