Článek
Po čtvrt roce chození s partnerem (dnes manželem) jsme uvažovali, kam bychom se spolu podívali. Oba máme totiž cestování rádi. Pokukovali jsme po Evropě, na vzdálenější destinace nebyly tehdy moc finance a na ty příliš exotické nezbývala odvaha. A tak jsme vybrali místo nedaleké…
Nezapomenutelné přivítání
Zatím vám nepovím, kam jsme letěli. Avšak prozradím, že pláže tam byly vcelku přívětivé. Jen já neměla první večer moc štěstí. Při romantické procházce podél moře jsem totiž do něčeho šlápla a nemohla to z chodidel vůbec vydrhnout asi dva dny na to. Řasy? Nevím. Radši nepátrám. Ale vypadala jsem jako špindíra.
Večeře za všechny peníze a invaze racků
Letěli jsme do Bulharska na Slunečné pobřeží a ubytovali se v na první pohled dobrém hotelu. Pokoje byly příjemné, jen obsluha nic moc - kromě jednoho mladého brigádníka. Ten byl prima.
Když jsme dojeli autobusem z letiště na místo a stavili se na hotelové recepci, dostali jsme večeři v rámci all inclusive - dvě suché housky s tenkými kolečky salámu typu junior. Museli jsme to velkolepé přivítání samozřejmě náležité zapít, a tak jsme si nakonec na pokoji otevřeli přivezenou whisky. Zmizela záhadně za dva dny.
Druhý, třetí, čtvrtý a další den jsme zápasili s neutuchající racčí touhou po míchaných vajíčkách z hotelového bufetu. Bylo nám záhadou, co všechno tito ptáci dokážou spořádat. Rackové nám pravidelně kradli vajíčka z talířů na stole (snídali jsme na zahrádce). A dokonce odlétali s trojúhelníčky pizzy z nedalekého stánku s rychlým občerstvením! Fascinovali nás ale i štvali, protože jejich všudypřítomná drzost neznala mezí.
Bezplatná techno party každý den
Uvelebování se na pláž před moře byla také odysea sama pro sebe. Místa si první dny primárně obsazovaly obří skupiny Rusů (nikoliv racků). Další invazivní skupina, s kterou jsme se zde setkali. Ručníková šikana na pláži fungovala i na tomto místě. Ale vyzráli jsme na to třetí den tím, že jsme ruské turisty s ručníky přebíhali.
Co bylo ale skutečně zajímavé, byla náruživost Bulharů - prosím pěkně do techno hudby. Techno znělo ze všech koutů celých 14 dní a pak znělo i nám v hlavě po příletu do Česka. Přiznávám, že takovouto specifickou hudební náruživost jsem pak nikde nezažila.
Tak už víte, kam na bezplatnou každodenní techno party a za nezapomenutelnými zážitky s racky.
Nás bohužel Bulharsko neuchvátilo natolik, že bychom se chtěli vracet. Co se ale musí nechat je to, že tam měli výtečný kebab a boží vlny v moři!
Zdroj: vlastní zážitky
