Článek
Vždycky bylo a samozřejmě bude normální zakládat rodinu. Člověk to má prostě v hlavě tak naprogramované, že se musí rozmnožovat, zanechat po sobě geny a tak podobně. S postupem doby ale začíná být normální i to, děti nechtít a nacházet jinou cestu životního naplnění. A já to naprosto chápu.
Každý se můžeme rozhodnout, co chceme
Dlouhodobě razím názor, že většinu věcí si v životě můžeme zkrátka vybrat. Můžeme si vybrat, s kým se budeme kamarádit, kde budeme bydlet, kdo bude náš partner, kde budeme pracovat a taky, jestli budeme mít děti. Diktatura už je zaplať pánbůh pryč a můžeme se rozhodovat zcela svobodně o mnoha záležitostech. Proto jaksi nechápu, že je část společnosti stále trochu zkostnatělá - v tom pořizování dětí.
Kdysi jsem také chtěla děti…
Když se ohlédnu o asi patnáct let zpět, také jsem toužila po dětech. Avšak v té době jsem neměla partnera, s nímž bych si to dokázala představit - mít rodinu. Pak přišlo pár dalších vztahů, hledání toho pravého, ale stále nic. Po letech jsem svého vysněného muže a lásku našla, ale můj názor na mateřství se rapidně změnil. K tomu se přidaly nějaké zdravotní problémy a najednou mi bylo hodně přes třicet…
Rozhodnutí, které chce „koule“
Pár let zpět jsme s manželem řešili, zda ještě vůbec jít do rodičovství, když už jsme oba věkově tak trochu za zenitem. Nakonec jsme udělali zásadní rozhodnutí, že od toho opustíme. Bylo to těžké rozhodnutí, ale zcela vědomé - brali jsme v potaz vícero indicií včetně mého zdravotního stavu. Takže jsme dnes smířeni s tím, že dítě mít spolu nebudeme.
Obdivuju tak každou ženu, která vědomě rozhodnutí o bezdětnosti dělá - protože tím přijímá i dost nepopulární roli v naší zkostnatělé společnosti a musí jí hrdě čelit. Ale rozhodně by se neměla obhajovat - když s tím někdo má problém, je to jen jeho problém.
Nesuďme, když nevíme, co zatím je
Dobrovolná bezdětnost je fér - žena a muž si sami rozhodnou, jestli ano, nebo ne a je pak jen a jen na nich, zda toho budou někdy litovat, nebo si užijí život naplno jinými způsoby. Pak je ale i nedobrovolná bezdětnost, k níž vede především nedobrý zdravotní stav jednoho nebo obou partnerů - prostě to NEJDE. Někdo by možná mohl říct, že to vyřeší umělé oplodnění, adopce, náhradní matka atd., ale ne vždy jsou tyto cesty možné a lidi k tomuto ochotní.
Proto bychom měli být k takovým lidem tolerantní, i když se třeba v naší konzervativní společnosti vymykají „normálnosti“. Nikdy totiž nevíme, co za jejich bezdětností vězí… A co je vlastně dneska normální? Někdy mám pocit, že normálnost neexistuje… anebo, že každý má svou vlastní bublinu normálnosti.
