Článek
Na pražských Vinohradech je podniků přehršel. Nespočítáte je na prstech jedné ruky. Byl zrovna pátek večer a všude narváno, standardní situace v české metropoli. My se ale s kamarádkou ještě po večeři nechtěly loučit, a tak jsme pátraly. Došly jsme však na místo, které by ani jedna z nás nečekala.
Proč se ti chlapi na nás tak divně dívají?
Po dlouhém chození a pátrání jsme konečně natrefily na bar, kde bylo volno. Sešly jsme strmé schody dolů do suterénu a před námi se otevřel poměrně útulný prostor s vkusně vyzdobeným barem. Jakmile jsme vkročily, byly na nás upřeny všechny mužské pohledy. Uvnitř nebyla ani jedna žena. Trochu nás to zaskočilo, ale nepřikládaly jsme tomu s kamarádkou velkou váhu.
Když asi po čtvrt hodině na nás ti muži stále podivně civěli, trochu jsme se ošívaly a říkaly si, zda je na nás něco divného - nebo jestli třeba nemáme někde nějaký flek od večeře. Pak ale za námi přišel jeden mladší kluk a povídá: „Ahoj holky, víte, že jste v gay baru?“ Vytřeštily jsme oči a začaly se chechtat.
Nejskvělejší společnost, kterou jsme kdy zažily
Po šokovém zjištění jsme se trochu obávaly, že budeme vyprovozeny pryč z podniku. Pánové ale byli neskutečně milí a dokonce si k nám přisedli. Nakonec jsme seděly v hloučku asi deseti lidí a neskutečně si to užily. Tehdy jsem vlastně poprvé v životě potkala gaye a měla možnost si s nimi povídat. Perfektní společníci!
Na to jedno večerní posezení v gay baru dodnes moc ráda vzpomínám. Nikdy jsem se nenasmála víc, jak s těmito pány. Měli skvělý smysl pro humor a o nás pečovali jako o vlastní. Starali se, aby nám nic nechybělo a dokonce si s námi na závěr zatančili na veselou muziku.
Společnost by určitě neměla mít předsudky vůči homosexuálům. Protože i mezi nimi jsou laskaví a vtipní lidé.
Manžel mi pak vyprávěl o zážitcích s transvestity
Když jsem pak jednou vyprávěla manželovi o svém zážitku v gay baru, smál se a na oplátku mi začal povídat o tom, jak vozil v jeden čas taxíkem hlavně transvestity na show. Po většinou to byli také gayové, kteří si prostě libovali v dámských šatech. Říkal mi, že s nimi bývala také ohromná legrace - i když někdy předváděli šílené bizarnosti.
Každý máme zkrátka jiný pohled na svět a rozhodně to respektuji. Já transvestity viděla jen jednou na diskotéce - náhodou tam byla rozlučka se svobodou a my si s přáteli nečekaně poslechli „Ilonku Csákovou“, „Hanku Zagorovou“ nebo „Helenku Vondráčkovou“. Byla to pecka. A víte co? Hrozně jsem těm chlapům záviděla jejich krásné nohy! Haha.
