Článek
Většina z nás si na směnu v nemocnici nosila samozřejmě svačiny. Sámoška v nemocničním areálu totiž byla dost předražená a nezbývalo také moc času se ze služby urvat. Nikdo z nás ale netušil, že budeme nakonec o hladu.
Kdo pořád „žere“ ty jogurty?
Obvykle jsme si nosili do práce jogurty a jiné potraviny, které jsme museli ukládat do lednice na sesterně. Jenže tyhle svačiny začaly najednou mizet. To byl problém, protože jste se chtěli nasvačit a neměli nakonec čím. Jednou zmizely třeba dva jogurty a po druhé třeba i čtyři nebo pět. Všichni, co si něco přinesli, měli problém. A tak jsme začali pátrat, kdo se bez zeptání láduje na úkor ostatních kolegů.
Začali jsme si jídlo popisovat
Pak někoho napadlo, že bychom si začali jogurty a jiné svačiny před umístěním do lednice podepisovat fixou nebo štítkem. Udělali jsme sice toto opatření, ale ani to nepomohlo. Stále jsme nacházeli vybílenou lednici.
Ze zoufalství jsme si udělali poradu
Po několika týdnech se většina z nás opravdu naštvala, a tak jsme vrchní sestře sdělili, že chceme udělat mimořádnou poradu a probrat to tam. Přišli všichni. Postěžovali jsme si a sondovali, kdo by mohl být tím záškodníkem. Nakonec to jedna ze starších sestřiček nevydržela a přiznala se.
Kolegyni jsme nepranýřovali
Naše starší kolegyňka z řad sestřiček byla z podstaty milá osoba, jen bojovala celoživotně se svou hmotností a měla tendence jíst více, než je zdrávo. Svěřila se, že to má ze stresu - trpěla emočním přejídáním. Nakonec vyhledala odbornou pomoc a později se začala stravovat normálně. A my jsme měli od jisté doby jogurty a svačiny na svých místech.
I takové rádoby hlouposti se v nemocnicích mezi kolegy dějí. Někdo by možná řekl, že je to primitivní příběh, ale odslužte si náročné hodiny a nemějte se čím nasvačit… Nakonec jsme ale tímto nedorozuměním pomohli kolegyni, a to se počítá! Tým musí vždycky držet pospolu, ať se děje, co se děje. Ne vždy tomu ale bylo… o tom zas příště.
